Hoi An – město lampionů, pláží a nejlepších baget ve Vietnamu

Lampiony. Loďky. Pláže. BahnMi. Pitíčka. Knedlíčky. Tak bych stručně popsala naše tři dny v HoiAnu.

Na tohle město jsem se těšila snad nejvíc. Přezdívá se mu město lampionů, a už podle fotek jsem věděla, že to tam večer bude kouzelný. A bylo. Dokonce tak, že jsme udělali to, co na Sapě. V hotelu si domluvili další noc navíc 😀

HoiAn je zase úplně něco jinýho, než rušná Hanoj. Teda ne, že by tam nebyla bláznivá křižovatka plná skútrů. Město je ale mnohem klidnější, upravený, čistší a nevidíte tam takovou chudobu, jako v Hanoji nebo na severu. Což je dáno i tím, že většina domů jsou hotely nebo restaurace a kavárny,

Ležela tam jak vyvrženej vorvaň

Hoi An leží na pobřeží přesně ve středu Vietnamu, kde bývá nejtepleji. Proto jsem tentokrát chtěla hotel s bazénem. Něco lepšího s pořádnou postelí a pěknou koupelnou, ať si po náročným cestování trošku odpočineme. Povedlo se. A ještě líp, než jsem myslela! Za 250 Kč na osobu jsme měli v Quinn Riverside Villa nádhernej pokoj s balkonem a krásnou koupelnou, venku bazén, výborný (dokonce Evropský, na to jsem se těšila! :D) snídaně a personál milej, jak kdybychom byli milionáři v Hiltonu. Zadarmo jsme si půjčili kola a zajeli si pár kilometrů na pláž. Pěkně zrádnou pláž! Měla jsem pocit, že jsme tam chviličku a pořád ve stínu pod slunečníkem. No… v noci jsem nemohla bolestí spát a kůže se mi loupe ještě teď 😀

Ve Vietnamu jsou obecně pláže prázdný, poloprázdný. Vietnamci se neopalujou a původně jsem si myslela, že ani nechodí do moře. Večer jsme zjistili, že chodí – ale až po setmění. A to tam pak pořádně žije. Hraje se fotbal, děti staví hrady z písku…

Kolik lampionů je moc lampionů?

V centru města po nocích nesvítí pouliční lampy. Nejsou potřeba. Místo nich poslouží lampiony. Stovky a tisíce lampionů. Večer se na řece pouští lampiony i na řeku, prý pro štěstí. Je to nádhera, spousta svítících lucerniček a lodí ozdobených….jak jinak, než lampiony. My jsme samozřejmě neodolali a na loďku a pouštění lampionů se nechali zlákat. To jsme ještě netušili, že to bude stát dvě stovky a za dvě minuty nás poženou z loďky ven. Nojo, občas jsme prostě taky jen blbí turisti 😀 Další večery jsme pouštěli lampiony znovu, ale to už jen z břehu, koupený od babiček na ulici za 50 Kč.

Každopádně víc romantický, barevný a fotogenický město ve Vietnamu nenajdete.

Místní speciality aneb sníst Hoi An

Pište si. Knedlíčky White Rose. BahnMi. Lotusový pitíčko. Zmrzlina na špejli. Pokud neochutnáte, jako byste v Hoi Anu nebyli.

  • Knedlíčky White Rose, plněné krevetkovým masem, podávané se smaženou cibulkou a sladkokyselou omáčkou jsou známá specialita, kterou seženete jen v Hoi Anu. Už po generace je tu vaří jedna rodina, která nimi zásobuje celé město. Zajděte si na ně rovnou ke zdroji, na adrese 533 Hai Ba Trung. Porce je za 70 Kč.
  • Bahn Mi Phuong jsou údajně nejlepší bagetky ve Vietnamu. A podle mého vědecky podloženého výzkumu, založeném na desítkách vzorků, říkám: jo, je to pravda! Nebo alespoň jedny z nejlepších. Mají spoustu druhů, od 20 do 35 Kč.
  • Plechovej vozíček, v něm díry ze kterých koukají špejle a vedle mini nádržka s teplou vodou. Tak vypadají stánky, kde si dáte ty nejlepší zmrzliny za 5 Kč 😀
  • To jsme si tak seděli v kavárně na vietnamské ledové kávě s kondenzovaným mlíkem a pozorovali, že kolem chodí spousty lidí s kelímkem, ze kterýho koukala růžová kytička. A všichni si to fotili. Šli jsme teda ke zdroji, koupili kelímek a….taky si ho fotili 😀 Jde o výbornej ledovej bylinkovej čaj MOT. Je v tom lotusovej květ, citron, citronová tráva, zázvor, bylinky a chutná to tak dobře, že jsme si to během půlhodinové procházky dali hned dvakrát. Tolik radosti za 10 Kč!

My Son

My Son – chrámový komplex ze 4. století, UNESCO památka a „vietnamskej Ankor Wat“, jsme si nemohli nechat ujít. Je to asi 40 minut cesty na skútru, platí se myslím 150 Kč vstup, a rozhodně to stojí za to. Bála jsem se davů turistů, ale potkali jsme jen dvě větší skupinky. Jen myslete na to, že v téhle oblasti bývá opravdu VEDRO. A tím myslím třeba 40 stupňů ve stínu. Takže tradiční kloboučky na turisty s sebou 😀 Od vstupu je to k chrámům asi 2 kilometry, kam vás odveze golfový vozítko. Nebyl čas na hrdinství, i my jsme si rádi nasedli 😀 Po smažení se na sluníčku přišel hotelovej bazén vhod… Do Hoi Anu se asi začali sjíždět turisti, a tak si místní investoři řekli „to je zlatej důl, pořádně to tady rozjedeme!“ a tak začali stavět ve velkým. Toť moje teorie 😀 Jenže někde asi došly peníze ještě během stavby, jindy to po čase asi nevydělávalo tolik, kolik by mělo, a tak na kraji města najdete desítky nedostavěných nebo opuštěných resortů. Dokonce i celý hotelový „městečka“! A tam, kde stavba ještě nezačala, už je dávno připrabvená infrastruktura – zavedená elektřina i silnice v blocích budoucích ulic, po kterých nikdo nejezdí, protože není kam. Pro skútrovýho začátečníka ovšem ideální místo! 😀 Najezdili jsme tam dokola rychlostí blesku (v překladu: 30 km/h) desítky kilometrů, ale už se umím konečně otáčet jak profík 😀Říkala jsem, že sluníčko bylo zrádný? 😀
Bizár level Vietnam. Často jsme viděli dokonce nalakovaný drápky… Říkala jsem, že sluníčko bylo zrádný? 😀 Královská snídaně aneb po 2 týdnech ve Vietnamu jsou párky a obyčejnej toust jako poklad! 😀

 

Komentářů Přidat komentář

  1. Míša napsal:

    Markéto, oblíbila jsem si velice váš blog, obdivuji vás za odvahu cestovat a poznávat. Těším se na každý váš příspěvek. Mimochodem, váš přítel Tomáš je doslova dvojník mého synovce Davida, ta podoba nesmírně šokovala rodinné příslušníky na jedné z našich sešlostí. Moc vám oběma držím palce!!!

    1. Markéta napsal:

      To je tak milý, moc děkuju, mám radost!! 🙂

  2. Stáňa napsal:

    Přelouskala jsem všechny články z Vietnamu. Ráda jsem do této země nakoukla virtuálně, v reálu se tam asi nedostanu (už proto, že nesnáším horko, tak vždycky budu spíš šilhat po jiných destinacích).
    Měj se krásně

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *