Nešvary sociálních sítí

“No jo, to je ta dnešní doba. Ti dnešní mladí! Bez telefonu neudělají ani krok. To není už není jako dřív…!”

Jasně, technologie všeho druhu v dnešní době prostě jsou  a budou (zrovna tenhle týden samořízená Tesla srazila robota, bizárek :D). A hrajou velkou roli. Jsou součástí našich každodenních životů. A sociální sítě obzvlášť.

Jenže kvůli tomu nejsme horší nebo lepší než generace před námi.

My prostě jen žijeme tím, co nám doba dává. A jsem si jistá, že stejně by to dělali i naši předkové, kdyby to tehdy bylo.

Milada Horáková by válela na Twitteru, Leoš Janáček by ovládl Spotify, Jan Amos Komenský by posílal newslettery jako o život, Johan Gregor Mendel by měl krásnej do zelena laděnej instagramovej feed a Božena Němcová by za svoje statusy na Facebooku sklízela jeden lajk za druhým. A Marie Terezie? Tu by chtěl na Tinderu každej!

Lovci mamutů by se na Instagramu dělili o ty nejlepší úlovky, stejně jako o “10 tipů, jak ulovit mamuta snadno a rychle”. Profil nacistické propagandy si nechci ani představit, ale společný #couplegoals fotky Kleopatry a Caesara by mě zajímaly.

Jenže tehdy nic takovýho nebylo. Bohudík? Bohužel? Prostě nebylo.

Já mám sociální sítě ráda. Je to pro mě práce i (pravda, mnohdy dost jednoduchá) zábava. Poznala jsem díky nim spoustu skvělých lidí, ochutnala hromadu výbornýho jídla, neztrácela čas špatnou kávou, udělala si pár materiálních radostí a svůj seznam vysněných míst prodloužila o spoustu řádků (třeba taková Hawai? Nikd by mě to nenapadlo, ale pak jsem viděla na Instagramu fotky. Vždyť to vypadá jak z Jurskýho parku! A ty “schody do nebe”? Neskutečný!”) Je potřeba v tom hledat to dobrý. A jak jde o to, co na sítích vidíme, obzvlášť tu platí starý dobrý “jaký si to uděláš, takový to máš”.

Sociální sítě jsou totiž jako alkohol. (Markéta the Filozof :D)

Když je toho s mírou, je to fajn. Je to nevinný. Je to zábava. Jenže jakmile se to moc přežene, je to průser. A že se to s těma internetama občas přehání! S Instagramem obzvlášť. Právě tam se nám totiž rozšířil takový nešvar. A ne jeden! 

Co je na Instagramu, to je pravda!

“No ty se máš teď krásně, to víme z Instagramu!”

“Ani se tě nebudu ptát jak se máš, vždyť vidím na Instagramu, jak se máš teď hezky!”

….což není myšleno vůbec špatně,je to vlastně milý, já se za to nezlobím, ALE…

Ovšem o dva levely výš jsou ty “POŘÁD” úsudky na základě pár fotek.

„Jak to, že nejseš tlustá, když POŘÁD jí burgery a hranolky?“

„To jako POŘÁD vysedáváš po kavárnách?“

„Nojo, ty POŘÁD chodíš nakupovat.“

Pro tohle stačí dvě fotky burgeru během měsíce, tři obrázky šálku lattéčka za 4 týdny nebo storíčka ze zkoušení oblečků ve Vaňkovce.

Vážně. Vědecky prokázáno.

To, že mezi těma burgerama jsou stovky angličáků, hromady mrkví a celozrnných rohlíků, a že na jednu kávu v kavárně připadá zhruba 20 kousků v práci, nebo že jsem si po šíleným maratonu v obchoďáku vybrala jen dvoje kalhotky, to už jako by nebylo. Prostě je to POŘÁD. Celkově mě fascinuje, když někdo dělá závěry o “POŘÁD” podle fotek na Instagramu. Vždyť kolik těch fotek běžně je? 4 za týden?

Což neznamená, že to, co vidíte, není pravda. Klidně je. To kafe na fotce fakt bylo výborný. Ten západ slunce byl nádhernej. Ten večer s přítelem byl fakt skvělej. Z těch nových šatů mám fakt velikou radost. A ten trénink byl vážně šílenej. Jenže to všechno je jen zlomek okamžiku, dne, týdne, roku.

Jednou mi dokonce přišel mail od zástupce firmy, která prodává nějaký neznámý proteiny. Že by mě rádi oslovili pro spolupráci, JENŽE neví jestli stále ještě žiju zdravě? U mě na Instagramu prý totiž VIDĚLI BURGER! 😀

Přesto Instagramu ale vyčtete hodně. Co koho baví, co komu jde. Jaký má kdo názory. Kdo má vkus a kdo ne. S kým byste si teoreticky Čemu kdo fandí, co kdo odsuzuje. A mnohdy není těžký odhadnout ani výši IQ nebo to, která holka je….ehm…laciná.

Co je na Instagramu, to není pravda!

Tenhle nešvar je pravej opak toho předchozího. Přímo si odporují. A přesto se nad virtuálním světem vznáší oba typy názorů.

“No jo, kdybyste si nedali na Instagram zamilovanou fotku, tak to není láska, že.”

“Proč máš jako potřebu všem ukazovat, jak se máš? Beztak je to všechno ve skutečnosti jinak!”

“Hmmm na fotce se tváří jak ideální pár, ale beztak se doma jen hádají a nemají si co říct!”

“Jasně, kdyby to bylo ve skutečnosti tak, jak píšeš, neměla bys potřebu to nikomu cpát!”

…. protože co je na Instagramu, to všechno automaticky falešný, vymyšlený, lež?

Jasně, je spousta lidí včetně různých celebritek se cíleně snaží tvořit iluze. Třeba si tím rádi pohoní ego, cítí se pak líp, třeba jde o byznys. Ale to automaticky přece neznamená, že každej pár, co přidá fotku, je na tom ve skutečnosti zle a podvádí se na každým rohu. A pokud si to někdo myslí, možná bude chyba jinde.

Ale co třeba to, že sdílená radost je ještě větší radost?

Z dobrýho doríku. Maximálky na čince. Výletu s přítelem.

Já to mám tak, že když přidám zamilovanou fotku, je to ve chvíli, kdy jsou všude třpytky a duha a jsem opravdu spokojená. O pár dní později se třeba s Tomem pohádáme, však kdo občas ne, to je normální. Třeba pak máme horší období. Třeba jeden večer, třeba týden.  Ale to z hezké fotky focené v hezkou chvíli hned nedělá něco falešnýho. 

Faleš opravdová

Když si chci vyfotit nějaký jídlo, shrnu bordel ze stolu na stranu. Když si chci vyfotit pracovní stůl, přesunu tu hromadu věcí, co se tam běžně válí, jinam. Když chci vyfotit Albuse na posteli, tak tu postel ustelu.

A na tom není nic divnýho (kromě toho, že bychom možná měli mí uklizeno neustále :D). To stejný bych totiž udělala i “v reálným světě”, když by měla přijít návštěva. Prostě pokud něco ukazujete lidem, chcete ať, to vypadá trošku líp.

To není faleš.

Stejně jako pokud si fotím selfíčko. Nebudu se fotit, když mi na čele roste roh jak jednorožci.. Nebudu se fotit se 5 dní nemytýma vlasama a flekem na tričku od všech jídel, co jsem za poslední týden jedla. A na tom taky není nic divnýho. Všichni přece chceme pro lidi vypadat líp. A nejen ve světě virtuálním, ale hlavně v tom reálným. Když půjdu někam mezi lidi, logicky si ty vlasy umyju, roh na čele zamaluju, a flekatý tričko vyměním za něco slušnýho a čistýho.

To taky není faleš.

Co faleš je, a hodně úsměvná, jsou všechny ty zeštíhlující a zkrášlující aplikace.  Aneb to, že vypadáš díky FaceTune jako Heidi Klum ti možná pomůže získat lajky, ale hned při první cestě do Alberta pro rohlíky vyjde ven i realita. 

Ještě víc mě ale baví ty aranžmá, který musely zabrat času jak příprava scény pro natáčení hollywoodskýho filmu.  Byt zaskládanej taškama z luxusních obchodů, jako že jsi právě přišla z nákupů. Jejda, a zapomněla si vybalit!  Světýlka z vánočního stromečku naaranžovaný okolo vany. Doufám, že na baterky. Nebo ještě líp. Světýlka v lese!  Kelímky Starbucks v lokalitách 750 kilometrů daleko od nejbližší pobočky.  Prázdný hrnečky naplněný marshmallows, aby to vypadalo, že je pod nima horká čokoláda, kterou běžně piješ. Letní šatičky v mínus deseti. Protože historie se neptá, jak dlouho jsi pak léčila zánět močáku. Stůl zaskládanej jídlem, který ve sktečnosti vůbec nejíš. Ale když je ten duhovej dort jak reklama na lajky!Neustálý sdílení fitko-fotek z doby před 15 kily. Sníh poletující v obýváku. Makronky, skleničky šampaňskýho, ubrousky a čerstvý croissanty před Tower Bridge. Protože přesně takhle si určitě piknikuješ v mínus pěti stupních na místě, kde do tebe každou půlvteřinu strčí japonskej turista.

 

Sebeláska všude

Protože ten nešvar výš, protože světýlka, protože zkrášlovací aplikace, protože všude samá duha a jednorožci…spousta lidí si vzala k srdci, že je potřeba proti téhle faleši bojovat.

Jenže možná až moc.

A tak je tu plno profilů, co se snaží za každou cenu ukázat, jak moc normální a reální jsou. 

Že nikdo ve skutečnosti nevypadá tak dobře. Že nikdo ve skutečnosti není tak šťastnej. Že nikdo nemáme ideální postavu. Že nikdo se ráno neprobudíme jak modelka z titulná strany časopisu.

Jasně že ne. Ale to by měl každej, kdo vlastní občanku, vědět.

Kvůli tomu není hned třeba nahrávat fotku s obličejem plným pupínků a textem o tom, jak jsou všichni strašně falešní, když se líčí. Není hned potřeba fotit nafouknutý břicho po pětichodové večeři s tím, že kdo zveřejní fotku na které mu nelezou špíčky, je falešnej lhář.

Jasně, že když se ráno nenalíčím, vypadám jak 3 dny stará mrtvola vylovená z přehrady. A přesto tak skoro denně chodím na ranní tréninky. Jasně, že když se předkloním, vypadá moje břicho harmonika. Nebo jako mops.  Jasně, že se mi mastí vlasy. Jasně, že ve spoustě oblečení vypadám jako stokilová. Jasně, že se mi na bradě občas udělá pupínek, že si připadám tlustá, když se přežeru, nebo že nám občas ve dřezu stojí špinavý nádobí.

Nemám problém jít tak ven, přiznat to, nebo to vyfotit. Jen nemám tu potřebu denně někoho přesvědčovat, jak strašně reálná jsem. Jasně že jsem. Všichni jsme.

A tohle prosím nechápejte špatně. Samozřejmě vím, že je potřeba míň přehnané dokonalosti. Hlavně kvůli sebevědomí nás všech, a mladších slečen obzvlášť. Samozřejmě, že jsou projekty, který jsou důležitý, pomáhají mladým holkám, aby nespadly do kolotoče poruch příjmu potravy.  A tomu já fandím. Třeba tohle je super.

Jenže někdy je té #SEBELÁSKY všude až moc. Až si pak člověk připadá blbě, že se s mastnýma vlasama, osypanou bradou a flekatým tričkem cítí jako pytel odpadků a ne jako bohyně hýřící sebeláskou 😀

Tady jako bonus noumejkap  fotky (nemáte zač :D), co už beztak v článcích z Thajska byly. Chodím tak normálně, klidně to zveřejním i s drobkama od croissantu na puse nebo obličejem spáleným jak rudý prase, na dovolené to bylo bez líčení moc příjemný, ale žádných slohovek o sebelásce, vnitřní kráse a tom, jak jsou všichni ostatní falešní se u mě pod takovýma fotkama nedočkáte 😀

Instamísta

Světýlka pod Eiffelovkou a marshmallows všude jsou srandovní, ale tenhle nešvar mě štve doopravdy. Focení míst tak, jak doopravdy vůbec nevypadají.

Jasně, taky se každý místo snažím vyfotit co nejlíp, počkám si až přejede autobus, snažím se s objektivem vyhnout stohlavýmu zájezdu, jsem šťastná když zrovna krásně vysvitne sluníčko, miluju krásný fotky, a ano, dokonce bych byla schopná si vystát pro hezkou fotku frontu, ale mělo by to mít nějakou hranici.

Třeba já jsem nedávno přišla o iluze o Bali 😀

Tom Vejsada dával na Instagram do Stories, jak to ve skutečnosti vypadá u té snad nejfocenější brány. Podle krásných fotek by se mohlo zdát, že tam je jezero s průzračnou vodou. Ale kdepak. Ve skutečnosti jsou to Balijci, co vám za poplatek rádi podrží pod foťákem zdrcadlo 😀

Což o to, fotky jsou to NÁDHERNÝ. I já bych takovou klidně brala. Jenže krásná fotka by to mohla být i bez toho fejkovýho odrazu, a navíc reálná.

A realita? 

Zerowaste lynčování

Myslet na životní prostředí? Třídit? Neplýtvat? Snažit se omezovat odpad? Nebalit všechno do zbytečných plastů?

Důležitý!

A to, že se o životní prostředí zajímá čím dál víc lidí, je zásluha i sociálních sítí. Spousta Influencerů o tom mluví, ukazuje lepší řešení, vzdělává, dostává problematiku do povědomí (doporučuju třeba Weef, kterou sleduju na IG i Youtube moc ráda!). A to je perfektní.

Jenže spousta lidí si to vyložila po svým, jak si všímám už delší dobu. A včera, když jsem dala na Instagramu prostor pro otázky, jsem to schytala i sama. Někteří „aktivisti“ na to jdou skoro útočnou cestou, a když si dovolíte vyfotit kafe v kelímku (protože jste se prostě jen chtěli podělit o radost, kterou z toho okamžiku máte), hned jste poučeni. Když někdo zahlédne, že máte Coca-colu v plastu, je zle. A nedejbože, když jste neodmítli brčko do koktejlu, smršť zpráv vás nemine!

Já sama obdivuji lidi, co do toho šli naplno. Snažím se zlepšovat, snažím se na to víc myslet, ALE upřímně přiznávám, že jsem prostě jenom člověk. Jasně, radši si na nákup nosím vlastní tašku, a když náhodou zapomenu, koupím si papírovou. Ale když nemají? Neponesu těch 20 věcí v rukou, a prostě koupím igelitku (kterou pak doma dám do velké igelitky plné menších igelitek 😀). Jasně, že si radši napustím vodu do vlastní lahve. Ale když si ji zapomenu, nebudu se trápit žízní a prostě si koupím minerálku. Jasně, že si radši dám kávu v kavárně nebo do vlastního hrnečku s sebou. Ale když ho zrovna v kabelce nemám (a že jsem zapomnětlivá!), prostě si koupím v kelímku.

Možná bych byla populárnější, kdybych ze sebe na sítích dělala ekologa a plácala se po zádech za každej odmítnutej kelímek. Jenže by to bylo pokrytectví. Jogurty, co kupuju, prostě jinak než v kelímku zatím stejně koupit nejdou. Ani to tofu, sýr nebo tyčinku.

Malá změna je taky změna. A každá snaha se cenní. Protože Instagram není nějaký kolektivní svědomí. To bychom měli mít všichni vlastní, jak mi včera moc hezky napsala jedna slečna.

Ale to, že všichni nesdílíme každou vytříděnou ruličku od toaleťáku přece neznamená, že to neděláme. A nadávat někomu za brčko v mojitu není ta cesta.

Jaký si to uděláš

Sledujme si koho chceme. Kraťme si tím dlouhý minuty v MHD (nebo na záchodě :D). Nasávejme inspiraci. Sdílejme radosti. Stalkujme bývalý přítelkyně svých kluků (a kdo říká že to nikdy neudělal, zrovna teď je na tajňačku na profilu! :D). Klidně si tam stěžujme a nadávejme. Na hnusný kafe i na Babiše. Kochejme se.  Vybírejme snový destinace. Motivujme se. Foťme se namalovaný ve večerní róbě i bez mejkapu v teplákách. Jen to neberme moc vážně 🙂

Komentáře Přidat komentář

  1. Adéla napsal:

    Celý ten článek bych si vytetovala na svoje namakany kejty, kam by se to tutově vešlo 😁 Nebrat to vážně je důležitý!

  2. Misa napsal:

    To je tak strasne presny,ze to ani neni mozny! Se vsim na 200 % souhlas.Sem rada,ze jeste existujou uplne normalni “instagramovy lidí” 🙂

  3. Simona napsal:

    Vždy obdivujem ako dokážeš veci napísať tak ako sú bez žiadneho prikraslenia!
    PS: rulicka od toaletaku sa netriedi, ale patrí do zmesoveho odpadu (lebo je to už toľko recyklovaný papier, že viac zrecyklovať sa už nedá) 😀

  4. DIARY BY PAJI napsal:

    skvěle sepsaný článek, fakt jsem se u něj pobavila! 😀 máš skvělý styl psaní! a máš úplnou pravdu, ztotožňuju se snad se vším, co si napsala 😀

  5. Jitka napsal:

    Tenhle článek je naprosté pohlazení na duši. DĚKUJU!! Vystihla si to přesně. Kyž lidi v mém okolí začnou „nadávat“ na sociální sítě, sem za exota, když tvrdím, že mě to baví. Jsem ale toho názoru, že je to zkrátka jen o tom, jak je člověk uchopí a jaké si to udělá.
    A za pasáž o zdravém životním stylu a jídle děkuju dvojnásob :). Zrovna před rokem jsem byla zkritizována za to, jak „POŘÁD“ jím samé lívance a cukroví a že bych se nad tím, jako diabetik, měla zamyslet…tohle vzniklo, přesně jak popisuješ, na základě jedné fotky jídla, které jsem si dovolila dát a sdílet. On se člověk zkrátka nezavděčí všem a každý si v těch sociálních sítích najde to, co najít chce 🙂

  6. Ráďa napsal:

    Market, krásný a trefný článek napsaný s pro Tebe typickou lehkou ironií a úžasným nadhledem. Díky za něj a těším se na další, moc mě bavily Tvé články z oblasti práce.

  7. Zuzka napsal:

    Moc příjemný a pravdivý článek, díky! Mohla bych napsat dlouhou reakci, ale ta myslím není potřeba 🙂

  8. Stáňa napsal:

    Markét, tenhle článek je jeden z nejlepších, co jsem od tebe četla. Myslím, žes problematiku docela trefila a navíc jsem se u čtení i bavila.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *