Blondýna z Londýna

Na cestách

#THAJSKO část 2: Jak vytáhnout z turistů peníze aneb na co jsme (ne)naletěli

Turista v Thajsku?

V očích místních automat na peníze. Cink. Cink. Cink.

Batoh na zádech, foťák na krku, vykulený pohledy jak Alenka v říši Divů? Nejenom automat na peníze, ale taky jasnej začátečník. Nováček. Naivka. Prvňáček v Asii. ( A když je ten batoh navíc růžovej a vlasy blond? Snadňější kořist si lze jen těžko představit!)

A proto se místní, v Bangkoku obzvlášť, snaží z vás, chodících peněženek, vytáhnout co nejvíc. A není se co divit. Země je to chudá, většina lidí žije na úplně jiné úrovni…

A  vy jste tam ti bohatí.

Že si tak nepřipadáte? Doma žádný kabelky lujvitonový, zlatý řetězy kolem krku, auta bez střechy a nový ajfouny za petsotisíc Eur?

V zemi, kde oběd pořídíte za 25 korun, prostě bohatí jste.

Pokud jste v Asii poprvé, můžete na spoustu turistických triků naletět. Abyste nemuseli, vyzkoušeli jsme to za vás. Samozřejmě schválně, z čistě výzkumných důvodů, abych měla o čem psát. Vůbec ne proto, že jsme byli naivní, nezkušení a měkcí. Ne ne neeee.

Osobní řidič po městě 7 Kč?

V okolí Khao San, u Královského paláce a na dalších místech, kde se vyskytuje hodně turistů, narazíte na tuk-tukáře, kteří vás budou lákat na city tour. Zavezou vás k těm nejznámějším památkám. Tam vás vysadí, počkají, než si v klidu všechno prohlédnete, a pak vás, jako osobní řidiči, zase zavezou dál. A navíc za to chtějí jen 7, někteří 14 Kč!

No nezní to dobře? Navíc Bangkok je velikej, všude daleko, nemusíte nic řešit…

Jasně, ty částky jsou podezřele nízký, ale potom, co jsme se do hostelu dopravili autobusem za 30 Kč, naobědvali se za 20 a dezert si dali za 15, nám to ani nepřišlo.

Spíš jsem je pořád litovala. „Chudáci, jak strašně málo peněz musí mít. To je strašný, vozit turisty půl dne a vydělat deset korun. A co jejich rodina? Kolik dětí z toho musí živit? 

A navíc byli přece tak milí. Vždyť každičkýho z nich zajímalo, jak se máme a odkud jsme! Achjo, Markéto…

„Czech Republic? Oooh I love šec repblik! My favorite country!“

„Czech Republic? Really?! I have so many customers from Czech Republic!“

…..jeee, a navíc znají a mají rádi Česko a Čechy! Achjo, Markéto, podruhé…

Poté, co nás takhle lákalo několik milých Thajců, kteří nám podávali ruku, představovali se a zas a znovu se zajímali, odkud pocházíme, jsme si vybrali toho nejmilejšího. Měl asi metr padesát, což není nic neobvyklýho, tričko Arsenal a jméno, který bych nedokázala napsat ani vyslovit.

Udělal nám škaredou fotku a vyrazili jsme tuk-tukem k obří soše stojícího Buddhy. Ta sice byla pod lešením (což nám náš řidič samozřejmě neřekl:D), ale okolo bylo alespoň pár menších soch a chrámů, tak jsme si to prošli.

Jen co jsme znovu nastoupili, zeptal se „Can you help me?“. A my samozřejmě hned, že anoooo, jasně, of course! (Už jsem říkala, jak jsme měkcí? :D)

Tak že pojedeme k jeho sponzorovi. Thai fasshion. Really nice. Good quality. Moc se nám do toho nechtělo, ale byl na nás přece tak milej a tohle mu pomůže. Jak říkal, když nás tam zaveze, dostane benzín zdarma. Že stačí, když budeme 10 minut koukat.

Vystoupili jsme u prodejny plné obleků a látek. Uvnitř byla klimatizace nastavená asi na 15 stupňů, a okamžitě se nás ujal profesionál v saku s angličtinou o chlup lepší, než většina ostatních. Hled nás usadil ke stolu, položil před nás několik katalogů, ať si vybíráme. Toma už hned chtěl měřit na sako na míru za 150 Euro, a že stačí vybrat materiál. Tak jaká látka to bude? No?

Já jen listovala složkou plnou příšených šifónových šatů a modlila se, ať už to skončí. Po zhruba 10 minutách přemlouvání o kvalitě (nic tak levnýho v Czech Republic nenajdete!) to Tom konečně ukončil. Do té doby milej mladík neřekl ani nashledanou, a zabouchnul za náma dveře.

Náš řidič byl najednou jako vyměněnej. Úsměv pryč, rádio vypnutý, už ani slovo. Mlčky nás zavezl k další památce, krásnýmu Golden Mount. A potom? Na místo ležícího Buddhy…..opět další krejčovství. A že bude very happy, pokud tentokrát už něco fakt koupíme. Protože jsme měkouši měkcí a blbí, absolvovali jsme to znovu. Opět přednáška o very cheap –  good quality, opět ty stejný katalogy z fotkama z e-baye. Opět několik otravných minut, než jsme to definitivně odmítli. Opět zmizel úsměv i rozloučení.

Pak nás místo další památky zavezl do turistickýho centra. Pod tím si ale nepředstavujte stánek, kde dostanete mapu, radu a klíčenku. Jsou to klasický místní cestovky. Protože jsme ale výlet do Ayutthayi měli v plánu a lístky sháněli, tentokrát jsme jim, na rozdíl od krejčovství, udělali kšeft. Celodenní výlet s průvodcem jsme pořídili za 700Kč pro jednoho. Soudě podle toho, jak moc se nám moje sestra smála, to opět bylo předražený. Ale výlet se nám líbil, průvodkyně byla skvělá, a tak jsme ani tohohle nelitovali.

A náš tuk-tukář? Najednou opět zářil, usmíval se, házel vtípky.

Poslední zastávka měla vést řece. K lodi. Na projížďku. Což by bylo fajn, kdyby ta turistická loď nestála snad tisícovku. Proto jsme tuhle šílenou jízdu ukončili, taxikářovi dali pár Báhtů a byli rádi, že už nám nehrozí další very cheap good quality krejčovství.

A pokaždé, když nám pak další tuk-tukáři opět nabízeli city tour za 20 Báhtů jsme odpovídali že ne, ne, na shopping nemáme náladu. A poté, co jsme se v Bangkoku líp rozkoukali nám došlo, že jsme se motali pořád dokola. Vždyť ty památky se daly všechny obejít pěšky! Což jsme pak poslední den taky udělali.

Herecký výkon na Oscara

K večeru jsme se šli projít s tím, že třeba dojdeme k ležícímu Buddhovi. A třeba taky ne, ale zase poznáme nový místa.

Když jsme si zrovna fotili budovu muzea, zrovna procházela okolo paní. Tak kolem 50, opět metr padesát, v košili, s větší LV kabelkou. Prostě jako když jdete z práce domů. Hned se ptala, jak se nám Bangkok líbí, klasicky odkud jsme, co už jsme viděli, kam chceme jít. Když jsme jí řekli, že bychom chtěli vidět ležícího Buddhu, poradila nám, ať tam zbytečně nechodíme. Od půl druhé odpoledne už je to zavřený. Dneska bez šance. Ale takovej výlet lodí k chrámu Wat Arun, to je prý jiná krása!

Když jsme jí řekli, že lodě už nám nabízeli, ale byly nechutně drahý, vysvětlila nám, že musíme jinam, kde jsou levnější. Vytáhla mapu (normálně nosíte mapu v kabelce do práce, no ne?), a ukázala přístav. Tam se prý dostaneme tuk-tukem. Ale pozot na tuk-tukáře, co se nás snaží okrást. Turistům dávají šílený částky, ale ve skutečnosti to prý stojí jen 40 Báhtů. Taková je cena pro Thai People.

„Mluvíte trošku thajsky? Ne? Tak já vám ten tuk-tuk domluvím, jako že je to na mě!“

…. a najednou se zpoza rohu přiřítil tuk-tuk. Jako na zavolanou. Ehm.

„Kam to bude? K řece? Jasně, vezmu vás za 70 Báhtů!“

„Ne, říkám ti, že je vezmeš za 40. Prostě jako by to bylo pro mě, jo? Cena pro Thajce, žádný šmelení!“

….tuk-tukář souhlasil a vyrazili jsme k řece.

Tam už byla nastartovaná dlouhá, barevná loď s hromadou věnců z květin. Skoro, jako by na nás čekala #náhoda 😀

Za 1800 Báhtů (krát 0,7 na Kč). Pak najednou za 1600. 1400. 1200.

„…..no tak si teda řekněte sami, za kolik!“

Ale protože jsme tuhle turistickou srandu nechtěli ani za 1000, ani za 800, dokonce ani za 500 Báhtů, rozloučili jsme se (což námořníci nečekali a málem jim vypadly oči z důlků) a šli pryč. Pěšky. Protože jsme už nechtěli mít nic společnýho ani s tím tuk-tukářem.

Další den jsme si zjišťovali víc a dozvěděli se, že v Bangkoku jezdí lodě jako klasická hromadná doprava. Něco jako parník na brněnské přehradě. Akorát nižší a 3x plnější. Ale za parádních 10 Kč, a můžete jet kolik zastávek jen chcete. Samozřejmě po té stejné řece, s tím stejným výhledem, jako ta barevná turisická loď za tisícovku.

Zastávky má snad každých 300 metrů, a na cesty po městě to bylo nejen nejrychlejší, ale taky nejlevnější a nejzábavnější.

Kouzelná mapa a chrámy jen pro Thajce

Scénář se až nápadně opakoval. Zase jsme se procházeli, zrovna v ne úplně turistické oblasti. Cíl? Opět ležící Buddha.

A opět jsem udělala to, co jsem dělat neměla. Zase jsem si fotila nějakou naprosto běžnou věc, čímž jsem ještě víc upozornila na to, že jsme tam poprvé.

Opět, jen tak náhodou, procházel slušně oblečenej Thajec. Žádnej tuk-tukář, žádnej prodejce. Opět ho jen zajímalo, jak se máme, kde jsme už byli, co chceme vidět. A opět byl tak ochotnej nám ukázat tu nejlepší cestu. Jenže s sebou zrovna neměl mapu. Ojojoj, škoda.

No, ale protože svět je malý a o náhody v něm není nouze, najednou mapu zahlédl na sloupu veřejnýho osvětlení, jen pár metrů od nás!

A už jsme stáli u ní, s lístečkem plným tipů na ty nejlepší místa. Ale k ležícímu Buddhovi ať nechodíme! Ten je dneska jenom pro Thai People, nou turists today! Nou nou! Ale nemusíme být smutní, Wat Arun je otevřenej. A tuk-tukem se tam dostaneme jen za 40 Báhtů raz dva.

„Mluvíte trošku thajsky? Ne? Tak já vám ten tuk-tuk domluvím, jako že je to na mě!“

…. a najednou se zpoza rohu přiřítil tuk-tuk. Jako na zavolanou. Ehm.

Naštěstí nám tohle bylo už nějak povědomý, a tak jsme se nedali. Za pár minut jsme dorazili k ležícímu Buddhovi a samozřejmě to bylo otevřený až do večera. Pro turisty. Pro kohokoliv. Stejně jako včera, zítra, pozítří i kdykoliv jindy.

Pusto prázdno v China Townu a zákaz vstupu do ulic

Opět podvečerní procházka. Poznávání nových míst. Cíl? Tentokrát China Town!

Ještě nikdy jsem v žádné čtvrti nebyla. Ani v Londýně, kde je vyhlášená. A tak jsem se na premiéru mávajících zlatých kočiček, čínských nudlí a zářících znaků těšila jak malá.

Zrovna když jsme se ocitli v místech, kde to nepůsobilo už úplně příjemně procházel okolo Thajec ve světle modré košili a hned se ptal, co hledáme. Světlemodrá košile ve mě evokuje policii, a než mi došlo, že v Thajsku nosí hnědý uniformy, už jsme po milionté odříkávali básničku. Czech Republic – Three days in Bangkok – then Koh Phangan. A dneska že míříme do China Townu.

„China Town Today? Tam dneska ne! Všechno je tam zavřený! Číňani mají prázdniny, není tam vůbec nic. Úplně mrtvo! Ale taková projížďka lodí, to je jiná. Tam se dostanete tuk-tukem. Mluvíte trochu thajsky?“

Když jsme vyrazili, že tohle ne, zastavil nás.

„Ne ne ne, tam tou ulicí nesmíte! Domluvím vám odvoz jinam! Zákaz vstupu, no no no walking!Tam se teď nesmí chodit! Tam probíhá čištění! „

….což znamenalo jednu thajskou babičku zametající koštětem okolo stánku 😀

A „zavřenej“ China Town? Tam to večer žilo jak nikde! Hromady stánků s jídlem, ještě víc místních a neskutečnej ruch.

 

3 komentáře

  1. Jana

    25. 6. 2018 at 8:46

    …. a najednou se zpoza rohu přiřítil tuk-tuk. Jako na zavolanou. Ehm.“ Teda to zní jako Záchraný autobus v Harrym. Akorát ještě chybí to PRÁSK 🙂

  2. Fit Maddie

    3. 7. 2018 at 14:41

    Uplně jsem u tohoto článku zavzpomínala na můj výlet do Thajska… Je to neuvěřitelná země, hned bych se vrátila ! 🙂

    FIT MADDIE

Leave a Reply