2 dny v Paříži

Paříž. Pravděpodobně nejznámější a rozhodně nejromantičtější město na světě. Město, které spojují ta největší jména. Napoleon Bonaparte i Ludvík XVI. Hemingway, Remarque, Picasso i Dalí. Nebo radši Coco Chanel, Christian Dior a Louis Vuitton? Město, kde se (po New Yorku a Los Angeles) natočilo nejvíc filmů. A taky město, kde se odehrává vůbec nejvíc žádostí o ruku na světě. Možná proto mě Tom varoval před 2 měsíce předem, v letadle i před výstupem na Eiffelovku že opravdu, ale opravdu žádnej prsten nemá 😀

Podle mě je Paříž městem, který by si měl alespoň jednou v životě odškrtnout každej cestovatel, milovník historie, literatury, módy i umění (nebo taky každej, kdo stejně jako já miluje croissanty, makronky, filmy Půlnoc v Paříži a Amélie z Montmartru nebo ten díl Sexu ve městě, kdy Carrie se svým Rusem odjela z New Yorku :D).

Protože chodit po místech, kde se toho odehrálo tolik (od Francouzské revoluce po XX), o kterých jsem tolikrát četla, který jsem neustále obdivovala na fotkách a který jsem viděla v tolika filmech a seriálech (od Moulin Rouge přes počátek až po Gossip Girl), to mi asi nikdy nepřestane připadat fascinující.

Kromě toho, že Hemingway prý v Paříži vymyslel koktejl Bloody Mary taky říkal, že “there are only two places in the world where we can live happy: at home and in Paris”. Čemuž věřím mnohem víc, než tomu, že vodka s rajčatovým džusem může být opravdu dobrá 😀 

Pařížský syndrom

V Paříži jsem byla už 2x před několika lety. Samozřejmě jsem si ji zamilovala už tehdy, Paříž samozřejmě nejde nemilovat. Vždyť je to Paříž! Jenže tehdy tam bylo i pár ALE. Kvůli všem těm filmům a nádherným romantickým fotkám jsem o městě totiž měla tak dokonalou představu, do které bezdomovci, odpadky na zemi, žebráci a černoši dost agresivním způsobem prodávající cetky a přívěsky Eiffelovek nezapadali. Moc tomu ani nepřidal fakt, že jsem vždycky byla ubytovaná v levných hotelech, který měly k pařížské dost romantice daleko. Zato ke švábům a plísni v koupelně ne. Byly to hotely ve spodní části Montmartru, kdysi věhlasné umělecké čtvrti. Namísto elegatní Amélie jsem tam ale po ránu potkávala jen feťáky, prostitutky a arabský prodejce. A to ani nemluvím pachu moči, co se v ranních hodinách nesl celou čtvrtí 😀

Při hledání zajímavostí (nebojte se, nakonec skoro žádný moudra z Wikipedie nepoužiju :D) jsem narazila na pojem Pařížský syndrom. Tím trpí turisté, kteří jsou zklamaní ze syrové reality Paříže, jež neodpovídá jejich idealizované představě. Ve vážné forměúdajně  vede až k halucinacím, úzkostem a závratím.
No, halucinace jsem tehdy mohla mít maximálně tak z výparů, co vycházely z některých podniků okolo Moulin Rouge, a závratě mě nedostihly ani na Eiffelovce. Moje představa o nejromantičtějším městu světa se ale trošku změnila.

V listopadu jsem dala Tomovi k výročí jako dárek letenky. V Paříži ještě nikdy nebyl a představa, že město lásky navštívíme spolu se mi líbila. Pro jistotu jsem ho ale taky mnohokrát varovala, aby nebyl z první návštěvy zklamanej a nedal hned na první dojem. Popisovala jsem mu tolik špíny, bezdomovců a smradu, že se až divím, že se vůbec ještě těšil. Z mýho vyprávění musel mít chudák pocit, že letíme minimálně do Dillí nebo Káthmandů 😀 Ale nedalo se nic dělat, musela jsem ho připravit na fakt, že Paříž je sice skvělá, ale ve skutečnosti zas tak filmově romantická a pohádková není.

Ale víte co?
Ona tentokrát fakt byla.
Přesně tak romantická a krásná, jako ve filmech.

A ta špína a bordel? Nevím, jestli je to tím, že už je tam víc čisto než před 7 lety (nemyslím si), tím, že jsem starší a jen tak něco mě nerozhodí a nebo tím, že jsem od té doby procestovala kus světa a nejen v Bangkoku i Hanoji poznala, co je to DOOPRAVDY ŠPÍNA A SMRAD, ale rozhodně mi to tam nepřipadalo špinavější než Praha, Brno nebo třeba Londýn. A na celkovej dojem neměl nějakej ten odpadek ani sebemenší vliv. A Tom? Ten hned při výstupu z autobusu říkal, že Paříž miluje 😀

Nejlepší věci jsou prý zadarmo. Paříž je výjimka

Ta totiž zadarmo rozhodně není. Zpáteční letenky sice seženete z Prahy nebo Vídně úplně běžně okolo tisícovky, ale jen cesta autobusem z letiště do centra a zpět vyjde pro jednoho na 800 Kč. Low cost ubytování v rozumné lokalitě (= abyste metrem nejezdili hodinu) vyjde pro dva na cca 1500 Kč za noc. To jsem původně taky chtěla koupit, a dokonce jeden hotel zamluvila. Ale na poslední chvíli mě napadlo mrknout se na recenze na Tripadvisor, kde na mě hned vyskočily fotky lidí poštípaných od štěnic střídající se s fotkama a švábů. (Důkazy tady, mňam).

Tak jsem hledáním novýho hotelu strávila na Bookingu další 3 hodiny. To, co se mi za nízkou cenu docela líbilo, se vždycky nakonec ukázalo jako stejnej švábovo-štěnicovej případ. A to v takhle romantickým městě fakt nechcete. Tak jsem se naštvala, řekla si “peníze budou, my nebudem” a zamluvila o trochu dražší (2200 za pokoj/ noc), ale naprosto skvělý ubytování, který stálo za každou korunu.

Švába na zemi přežiju v Bangkoku nebo Hanoji, ale po procházce v romantické Paříži si chci na pokoji radši dát francouzský víno a sýry a ne splachovat šváby do výlevky ve sprše (been there, done that :D).

Two drinks for beautiful couple

Hotel CitizenM byla láska na první pohled už z fotek. Hned jsem se samozřejmě viděla v tom velikým okně 😀 Lokalita byla perfektní – přímo v “pařížským Manhattanu” plným mrakodrapů, v části La Défence. Asi 300m od La Grande Arche, moderního “vítěžného oblouku”, který leží v přímé ose naproti tomu slavnému oblouku. Stejně tak daleko to bylo na metro, kterým jsme se dostali do centra na Champs Elysées přímou linkou za 10 minut.

Při bookování hotelu jsem připsala prosbu o pokoj s výhledem na La Grande Arche. Na té straně už sice žádnej volnej neměli, ale nejmilejší kluk na recepci se nám za to 100x omlouval (vždyť se nic nestalo, jen jsem to zkoušela :D) a jako omluvu nám dal poukaz na 2 drinky zdarma v hotelovým baru. Ojojoj, na to my teda slyšíme!

Pokoj byl sice maličkej, ale s velikou pohodlnou postelí. Všechno se tam ovládalo tabletem, včetně barev světel (můj favorit byla samozřejmě růžová!), a maličká koupelna připomínala vesmírnou loď. No a ten pocit, když ráno vylezete z hotelu a před sebou máte tohle architektonický dílo? K nezaplacení!

Kolik se toho dá v Paříži stihnout za dva dny?

Hodně. Přesněji řečeno 45 km procházek, nespočet vyhlídek a ještě víc lattéček. Měli jsme štěstí na opravdu nádherný počasí (což v lednu asi není úplnou samozřejmostí), a tak by byla škoda se schovávat v tunelech metra. A nejlíp si stejně užijete město pěšky, protože každá ulička má svoji atmosféru. A tak jsme se ráno svezli jen do centra na Champs Elysées, odkud jsme vyrazili poznávat město.

Samozřejmě nechyběl Vítězný oblouk (pokud budete mít víc času, doporučuju jít i nahoru na vyhlídku), obdivování luxusních výloh na Champs Elysées, pyramidy v Louvru, zahrady Jardin des Tuileries nebo Notre Dame (zepředu není poškození vidět, zezadu je přes celou střechu lešení).

116 metrů nad zemí

Když se řekne Paříž, snad všem se vybaví právě tahle železná kráska. Ať je to jakkoliv turistický klišé, vynechat jsme ji nechtěli. A stálo to za to. Za každej schod. Za každý Euro.

Do 1. a 2. patra se můžete vydat buď po schodech, nebo výtahem. My jakožto mladí a zdraví…a šetřiví jsme si samozřejmě vybrali první variantu. Nejen, že fronta na schody je mnohem, mnohem kratší, než na výtah (v lednu žádná), ale taky zaplatíte méně. Pro jednoho je to za chody 10 Euro, za výtah 16. A to my radši utratíme za dobroty, žejo. Bylo to cca 400 schodů, ani to moc nebolelo, a zaslouženej výhled byl perfektní. Výtahem se dá sice vyjet až do 3. patra na špičku (za 25 Euro), ale Paříž je placatá, takže daleko vidíte i z toho 2.

Výhled z Eiffelovky má jen jednu jedinou nevýhodu. Nevidíte ji 😀 Takže pokud chcete panorama Paříže i s její dominantou, zkuste věž Montparnasse (ten ošklivej černej mrakodrap naproti).

Na výhled i na fotku

Jeden tip: ať už jedete kamkoliv, vygooglete si nejlepší místa na fotku (Best photo spots in Paris, Paris best Instagram spots). A to ať už toužíte po krásné fotce, nebo ne. Protože tam, odkud jsou nejlepší fotky, jsou logicky i nejlepší výhledy. A tam, kde je to hezký na fotku, tam je to hezký v reálu. A to chcete. A ty srdíčka na Instagram taky 😀

Takhle jsem objevila ulici Avenue de Camoëns s parádním výhledem z “balkonu”.

Pokud chcete vidět Eiffelovku v celé kráse, určitě nevynechejte náměstí Trocadéro. Sami tam sice nebudete, ale stojí to za to. Jen bych pánům radila, aby si tam nezavazovali tkaničky 😀 

Výhled k nezaplacení a lodičky za desetitisíce

S Tomem jsme se shodli, že na Paříži se nám nejvíc líbily výhledy. A ten ze střechy Galeries Lafayette (je to řetězec obchodů, proto hledejte budovu Haussmann) obzvlášť. Samotnej interiér stavby z roku 1912 je neskutečnej, a když vyjedete výtahem úplně nahoru, spadne vám brada. A co my Češi taky oceníme – vstup je zdarma 😀 Na rozdíl od kabelek, šatů, bot a hodinek za desetitisíce od nejluxusnějších značek jako Prada, Dior, Versace nebo Louis Vuitton, který najdete uvnitř. Každopádně i ty jsou pastvou pro oči.

Kromě vyhlídky ze střechy najdete jednu i uvnitř galerie – říkají jí Skywalk a je to skleněné molo ve výšce 16 metrů. Sice si musíte na vstup pár minut počkat (pouštějí cca po 10–20 lidech), ale je to moc pěkný. A během čekání si můžete sníst třeba makronku Pierre Hermés z obchůdku hned vedle.

(Jako) z filmu

Viděli jste film Počátek? Nebo Lovce pokladů či některej ze 14 dalších? Tak to vám bude most Pont de Bir-Hakeim povědomej. Najdete ho jen kousek od Eiffelovky, takže ideální třeba pro cestu z Trocadéra přes řeku. Zároveň jde o jedno místo ze seznamu “The best photo locations in Paris”.

Moulin Rouge, Amélie a Picasso

Historická čtvrť (na jediném kopci v Paříži), která se na přelomu 19. a 20. století stala oblíbenou především mezi umělci – tvořil tady Picasso i Van Gogh. A uměleckou atmosféru má doteď. I když ne všude 😀 Ve spodní části je slavný kabaret Moulin Rouge a ulice s největším počtem neonových nápisů SEX na světě 😀 Stačí se ale posunout pár kroků nahoru jednou z úzkých uliček a hned jste v jiným světě. Najdete tu dokonce Zeď lásky, na které je nápis “Miluju tě” ve všech světových jazycích (klišé, ale Paříž si to může dovolit) nebo kavárnu Les Deux Moulins, kterou proslavil film Amélie z Montmartru.

Bazilika Sacré-Cœur na vrcholku Montmartru je pro změnu tím nejlepším místem, odkud sledovat západ slunce. Paříž jako na dlani, skvělá atmosféra (nám takhle v zimě chybělo víno a sýry, ale vy v létě piknik určitě nevynechejte!) a živá hudba. Ani před lety, ani tentokrát nechyběl Černoch s kytarou, zpívající Imagine nebo Wonderwall. Tak krásný, až mě to skoro rozbrečelo. Ale jsem silná holka a hodně jsem se snažila, takže ne 😀
P.S. Pánové, ani tady si rozhodně nezavazujte tkaničku!

Kolik hranolek je moc hranolek?

Pokud čekáte tipy na pravou francouzskou gastronomii, nejlepší šneky nebo kohouta na víně…pardón, my měli jen burger s hranolkama. Ale říká se jim french fries, no ne? 😀

Kdybychom měli víc času, určitě bychom si našli nějakou parádní kavárnu a na zahrádce proseděli třeba hodiny, ale…neměli jsme. Místo toho jsme si tentokrát radši užívali výhledy a krásný počasí venku, a kofein doplňovali ve Starbucks (stejně ho mám spojenej s cestováním, taková tradice), energii ve večerkách nebo supermarketu.
Když už ale bylo dávno po poledni a v nohách jsme měli přes 15 000 kroků, začal se ozývat hladovej žaludek. V tu chvíli nám přišel opravdu vhod slavnej americkej fast food FIVE GUYS, ze kterýho se vyklubal vůbec nejlepší fast food, kde jsem kdy byla. Nečekejte burger jako z Mekáče, ale o 3 stupně lepší zážitek.
Když jsme si u pokladny objednávali “2 cheese burgery a 2 velký hranolky”, slečna na pokladně významně zvedla obočí, vykulila oči a řekla, že “2 velký opravdu ne”. Snažila jsem se jí vysvětlit, že mám hranolky OPRAVDU RÁDA a dokážu sníst neskutečný množství. Ona se ale nedala. Že jedny velký jsou prý pro 2–3 lidi. Nechali jsme se teda nedobrovolně ukecat, ale celou dobu, co jsme na jídlo čekali, jsem měla obavy, že se stane to nejhorší. ŽE BUDU MÍT MÁLO HRANOLEK.
No…slečna měla samozřejmě pravdu, porce to byla obrovská a ani ve 3 bychom nestrádali. A to už je co říct, když to říkám já, hranolková královna.
Každopádně pokud je vaše láska k hranolkám a burgerům stejná, Five Guys doporučuju. Přestože ulovit tam místo je skoro nadlidskej úkol a ve frontě se dost načekáte, což svědčí o oblibě.

A teď ještě pár fotek…

Nudné praktické informace

Letěli jsme s Ryanairem z Prahy na letiště Paris–Beauvais, což je hodinu a čtvrt autobusem od Paříže. Létají tam všechny nízkonákladovky, takže si nepomůžete ani s WizzAirem nebo EasyJetem. Letenky jsem hledala klasicky přes azair.cz a jedna zpáteční stála okolo 1000 Kč.

Zpáteční jízdenka autobusem z Beauvais do Paříže stála 29 Euro. Dá se koupit on-line nebo přímo na místě. Nemůžete to minout, protože letiště je velký asi jako v Brně 😀

V Paříži staví autobus u velkýho obchoďáku na Porte Maillot, odkud dojdete pěšky za pár minut k Vítěznému oblouku. Případně je tam i stejnojmenná zastávka metra.

Metro v Paříži má 16 linek, ale dá se v tom vyznat. My jsme využívali jen číslo 1 a 6. Jedna jízdenka stojí 1,70 Euro, ale můžete si koupit i výhodnější balíček po 10.

Bydleli jsme v hotelu CitizenM La Défense. Pokoj stál na 2 noci pro oba celkem 4400 Kč (bez snídaně, bohužel, ale pár metrů vedle je velikej obchoďák se Starbucksem, Marks and Spencer atd.). Hotel je boží a lokalita je perfektní, v moderní čtvrti se slavou dominantou La Grande Arche, 300m od zastávky metra (linka 1), kterým se dostanete za 10 minut do centra. A za 6 minut na stanici Porte Maillot, odkud jede autobus na letiště. A to se obzvlášť před ranním letem hodí.

Malej tip: Zkuste si napsat o pokoj s výhledem na La Grande Arche. Buď vám ho dají (juhuu), a nebo třeba alespoň dostanete koktejly zdarma jako omluvu. Nevím, co je lepší 😀