14 dní. 4 místa. Opálení o 5 odstínů. 15 kilo v kufru. 50 čerstvých kokosů. 231 Pad Thai. A naše první cesta do Asie!To by se do jednoho článku nevešlo ani náhodou, a proto budou rovnou 4.

V tomhle prvním vás vezmu za krásama i špínou Bangkoku. V dalším se podíváme do Ráje….teda na ostrovy Koh Phangan a Koh Samui. Potom vám poradím, čemu se vyhnout, jak nenaletět a neztratit moc peněz ani času. Protože to jsme zkusili za vás. Není zač.

A na konec samozřejmě to, co zajímá asi nejvíc lidí. Za kolik, jak a kde.

Letíme do Bangkoku!

Když jsem přesně před rokem stála s Tomem na poušti za Dubají, kde každou minutu proletí jedno letadlo směrem k mezinárodnímu letišti, říkala jsem si, že jednou si musíme taky takhle zaletět. Za nějakou exotikou. Ještě dál, ještě větším letadlem. Poprvé žádná nízkonákladovka, kde si nemáte ani kam dát nohy. Hezky pohodlí, servis a víno na palubě, prosím!

A přesně o rok později jsme se uvelebili v pohodlných sedačkách A380 od Emirates. Toho největšího letadla na světě.

Zabalená do měkkoučké dečky, s plným břichem dobrýho jídla (protože jsem do sebe celej tácek samozřejmě nasoukala HNED) a kelímkem vína na stolečku jsem si říkala, jak je ten život skvělej. Tohle přání se mi splnilo ještě dřív, než jsem čekala!

Po chvíli přišla letuška s vozíčkem a ptala se, jestli nechceme ještě něco z baru. Poděkovala jsem že ne, že ještě máme, a ukázala kelímek vína.

Usmála se, odpověděla „come on, don’t be shy!“a dala nám každýmu lahvičku Sauvignonu. Musela na nás poznat, že jsme z Moravy!

Od druhé letušky, která zjistila, že letíme do Bangkoku, odkud pochází, jsme dostali sepsanej seznam míst, co určitě musíme navštívit. Kromě toho, jak strašně milý to je (vždyť by vůbec nemusela!), mě nadchlo to krasopísmo. Kdybych měla někomu něco napsat já, vypadalo by to jak od tříletýho dítěte. Slepýho. Bez ručiček.

Let do Dubaje utekl jako po másle (možná by se hodilo říct spíš po víně),přestup jsme si krátili procházením všech možných letištních obchodů a očicháváním 6799 parfémů. Bolet začal až let do Bangkoku ve 2 ráno. Byli jsme rozlámaní, nevyspalí, utahaní…ale stěžování si nebylo na místě. Vždyť nás čekala dvoutýdenní dovolená!

Dost lidí nás od 3 dnů v Bangkoku odrazovalo. Že je strašně špinavej, hnusnej, chaotickej, hlučnej. A to je taky pravda.

Jenže všechno nemusí být krásný a třpytivý jak duha z cukrové vaty, kterou přeskakuje stádo jednorožců. A kdybychom potřebovali koukat jen na nějaký pozlátko, letíme do Egypta, zavřeme se do zlatýho resortu a budeme se tvářit, že přesně těch 5 hvězd je realita celé země.

Ale právě to je na cestování to nejcennější – vidět svět. Takovej jakej je.

Bangkok určitě nebude pro každýho. Buď odtamtud budete chtít co nejdřív utéct na pískový pláže, a nebo vás ta atmosféra chytne. A já jsem ten druhej případ. I přesto, že nám přes cestu několikrát přeběhla krysa, v hostelu jsme sprchovali šváby do výlevky, naletěli jsme snad na všechny turistický triky a občas se dostali do míst, kde nebylo úplně příjemně.

Byla to moje první cesta do Asie, takže jsem ze všeho byla vykulená jako Alenka v Říši divů. Všechno bylo tak jiný, nový, neznámý, že asi i proto si tahle dovolená zaslouží (růžovou!) nálepku nejsilnější zážitek v životě.

Kdybych měla tohle obrovský (14 milionů obyvatel!) město popsat 3 slovama, bylo by to kabely – tuktuky – kontrasty.

 No vážně. První, co mě praštilo do očí hned po příjezdu a nepřestalo mě to bavit po celou dobu, byly kabely 😀 Nechápu, jak v celým Thajsku vůbec může fungovat elektřina, když tam vedení vypadá TAKHLE! Jedno veliký, zamotaný klubko. A když se kabel přetrhne? No tak se na něm udělá mašlička jako na botě, nou stress. A když je potřeba napojit novej? Tak se prostě do jednoho z nich zapíchne spínací špendlík.

A tak je to tam všude, všude, všude. Před těma nejchudšíma chýšema i okolo zlatých paláců, před luxusníma hotelama, všude. Stejně jako rozbitý chodníky z 5790 druhů materiálu. Tady kousek betonu, támhle 4 druhy dlažby, a když to nevyjde, tak tam dáme štěrk.

Město kontrastů

V thajským hlavním městě spoustu neskutečně nádherných chrámů, obrovských zlatých Buddhů, obří královskej palác kterej září do dálky a na každým rohu několikametrovou fotku prince v ozdobným zlatým chrámu. A u každé stavby včetně benzínek maličký pozlacený bohatě ozdobený verze chrámů, ve kterých bývají nachystaný svačinky, limonádky, sušenky. Prý pro duchy, aby zůstaly tam a nešli do domu.

A jako kontrast k tomuhle zlatu, Buddhům, zlatu a zlatu je obrovská chudoba, špína, nejskromnější příbytky (jen z dřeva a plechových plátů), spousta žebráků ale ještě víc strhaných lidí, snažících se vydělat pár Báhtů prodejem ovoce nebo jiných dobrot. Viděli jsme takhle s těžkým vozíkem třeba i dědečky, kterým muselo být snad sto let.

A není to tak, že by se tohle dělo daleko od sebe. Ty chudý chýše jsou hned vedle paláců, přímo pod luxusním hotelem nebo metr od místa, kde kotví třpytivý párty jachty.

Tuk tuk – tuk tuk – tuk tuk!

Nejtypičtější a nejzábavnější způsob dopravy? Tyhle srandovní vozítka! A jako taxík můžou být taky pořádně levný – což ale závisí jen na tom, jak přísní a tvrdohlaví budete. My se pořádně smlouvat naučili až ke konci.

Jsou jich plný silnice, v okolí turistických míst uslyšíte „TUK-TUK, TUK – TUK“a „where are you going?!“zhruba 20x za minutu. A styl jízdy? Pravidla spíš nejsou, než jsou. Přednost? Červená na semaforu? Chodci na přechodu? Neřešíš, prostě jedeš a neuhneš!

Každopádně sedět v tom otevřeným vozítku a pozorovat bláznivej provoz i město je prostě skvělý!

Ale k tuk-tukům se ještě dostaneme v dalším článku o tom, jak nenaletět na všemožný turistický triky. Protože my to zkusili, abyste vy nemuseli! (a nebo jsme prostě blbí, no).

Divočina, bizár, ping-pongový míčky

Nejšílenější a zároveň nejzábavnější místo pro nás byla známá ulice Khao San. Plná stánků, tuk-tukářů a Thajců nabízet všechno možný je už od rána, ale nejvíc to tam ožívá po setmění.

Je tam jeden bar s venkovním posezením vedle druhýho, spousta z nich s živou hudbou(a očividně mají nejradši Oasis, Eda Sheerana a Bruna Marse. A to já taky!).A to co není bar je masážní studio, tetovací salón nebo krejčovství, kde pánům cca za 2000 ušijou kompletní oblek.

Na ulici ochutnáte ty nejtypičtější dobroty – pad thai, čestvý kokosy, grilovaný maso (nebo párky) na špejli, krevety a ryby, 567990 druhů ovoce, fresh džusy, smoothie, výborný palačinky s kokosovým mlíkem nebo kokosovou zmrzlinu v kokosu. A každou chvíli vám taky někdo bude pod nos strkat štíra a tarantuli.

Ceny jsou neskutečně nízký (špíz za 7 Kč, pad thai za 20-30 Kč, kokos za 30 Kč), že můžete ochutnávat, co se do vás vejde. A když dostanete žízeň, můžete si sednout třeba na (doslova) kyblík ginu s tonikem, vodky s džusem nebo redbullem či rumu s colou za 60 Kč.

To ale není všechno – na Khao San toho čeká mnohem víc. Za zhruba tisícovku (ale věřím, že by se to dalo usmlouvat – jako všechno) si můžete nechat vyrobit falešnou občanku, pas, vysokoškolskej diplom z Hardvardu….prostě najednou můžete být, kým chcete 😀

Přes den tuk-tukáři nabízejí tour po městě, večer změní nabídku a začnou mlaskat, úchylně pomrkávat a napodobovat zvuk ping-pongových míčků.

Místo zlatých Buddhů vás budou chtít odvézt na ping pong show, bizár nejvyšší ligy.

Spočívá to v tom, že si Thajky strčí do…..ehm jaký jen použít slovo? No…nečekala bych že tady do klávesnice budu ťukat písmenka v a g í n a, ale prostě tam….nejrůznější předměty. Kromě toho, že odtamtud střílí ping-pongový míčky to schytá třeba i papoušek nebo ryba. A podle toho, co nám pyšně ukazoval tuk-tukář na dlouhým seznamu dojde taky na krájení banánu (WTF?!) nebo schovávání žiletek.

2000 Báhtů jsme ale radši utratili líp. Za jídlo, masáže a oblečky.

Tomova oblíbená zábava v téhle části města byla pro změnu hádat, která „thajská přítelkyně“ je koupená a která není ani tak úplně ona, ale on.

Jak jsem zjistila, co to znamená bolest

Jet do Thajska a nedopřát si pravou thajskou masáž? Navíc, když půlhodinová stojí stovku, hodinová dvě?

Masážních salónů tak najdete asi tak 67890. Buď si můžete dopřát masáž nohou venku před salónem a pozorovat ruch ulice, nebo vevnitř další druhy. My jsme si dali klasickou thajskou.

Počítala jsem s tím, že to bude bolet. Ale TAK STRAŠNĚ MOC bolet? V té půlhodině nebyla chvíle, kdy by to šíleně nebolelo, ale zhruba 5x jsem se málem rozbrečela. A to jsem si myslela, že mě CrossFit zocelil a vím, co je to bolest.

Jako třešnička na dortu bylo závěrečný skoro-zlomení páteře a zmlácení jak baseballovou pálkou. Ale výsledek? Cítila jsem se pak jako novej člověk, nic mě nebolelo, ani záda z 24hodin na cestě!

Doporučuju salón hned vedle hostelu Sleep With Inn na Rambutti. Pak jsme byli ještě v jiným, ale to bylo slabý. Čekala jsem bolest, až se na to těšila, a místo toho jsem spíš usla nudou.

Na otočku zpátky do minulosti

Představte si starobylý chrámy jako z Indiana Jonese, obří i spoustu (asi tak 6890) menších soch Buddhů, okolo jen klid a stromy…..tak to je Ayutthaya. Město ze 14. století, které bylo až do 17. (kdy jej vyplenili Barmánci) hlavním městem Siamského království.

Z Bangkoku jsme si do Ayutthayi udělali jednodenní výlet autobusem i s průvodcem (pro jednoho asi za 700 Kč, šlo by to i levněji – aneb opět jsme se nechali nachytat, ale stejně nelitujeme), a oproti bláznivýmu Bangkoku to byla nejen příjemná změna, ale taky jedno z nejkrásnějších míst vůbec.

Jak tam byl spokojenej 🙂

Součástí výletu byl i obědovej bufet. Thajský nudle? Nepřejí se. Nikdy!

Buddha ve stromě, starý cca 500 let. Původně to byla klasická socha, ale tělo se rozbilo.

Když jste se s ním chtěli vyfotit, museli jste si sednout nebo čupnout, jako důkaz úcty.

Zapalujeme vonný tyčinky. Tři. Na tři přání.

Že jsem dostala krásnou kytičku? Kdepak. Tu jsem koupila pro Buddhu 😀

Okno nad zlato

V Bangkoku jsme nakonec strávili 5 dní. 3 na začátku našeho thajskýho dobrodružství, 2 na závěr. Tak, jako je tam levný všechno (asi i ty thajský přítelkyně), bolet nebude ani platba za ubytování. Teda jasně, luxusní hotely za tisíce na noc tam jsou, ale…

Při výběru prvního ubytování jsem chtěla, aby bylo blízko Khao San (tam je ostatně nejvíc hostelů) a aby byl na střeše bazén. Protože není nic lepšího, než si po celodenním chození v milionu stupňů na chvilku odpočinout.

Do oka mi padl Hostel Sleep With Inn, na ulici Rambutti, což je takový o trošku míň divoký dvojče Khao San. Podle fotek to vyadalo dobře. Za 300 na noc pro jednoho. Parádní bazén na střeše s lehátkama a výhledem na město, pěknej čistej pokoj, vlastní koupelna.

Což tak i bylo. Bazén byl DOKONALEJ. Všechno vypadalo i v reálu stejně dobře, jako na fotkách. Až na menší detail – pokoj neměl okno 😀 Nejen, že tam bylo strašně zatuchlo a plavky nám nikdy neuschly. Ale v noci jsem se několikrát probudila s pocitem, že pokud se okamžitě nepůjdu nadechnout na chodbu, tak se udusím.

Takže jsem poučena. Při výběru hotelu už vždycky hledám na fotkách okna 😀

Ubytování číslo dvě bylo trošku neplánovaný. Z ostrovů nám jel autobus dřív, než jsme si mysleli, tak jsme zamlouvali noc na poslední chvíli. A protože jsme měli přijet až v 1 v noci, nechtělo se nám za to zbytečně platit. Tak jsem si řekla, že když už tak už, a alespoň ušetříme na nějaký ty radosti 😀

Zamluvila jsem hostel za 120 Kč pro jednoho, podle recenzí čistej a odhlučněnej pokoj. V reálu nás v koupelně přivítali spolubydlící švábi a na stropě dekorace v podobě plísně.

No, alespoň jsme se ráno dlouho neváleli a vyrazili poznávat město dřív.

Bydlení číslo tři bylo na poslední noc. Tu jsem chtěla strávit v jiné čtvrti – v té plné mrakodrapů, ráno se probudit pohledem na ně. Našla jsem hotel opět za 300 na noc, opět s bazénem. Bylo sice poznat, že nejlepší léta už má nějakej ten pátek za sebou, ale nebylo na co si stěžovat.

Víc mě překvapila samotná „mrakodrapová čtvrť“.

Pařba v Bangkoku

Čekala jsem, že u mrakodrapů to bude vypadat trošku jinak, než ve zbytku města. Přece jen, jsou to luxusní hotely. Ale kdepak. Uvnitř i navenek jsou hotely luxusní a nádherný, ale stačí vyjít před vchod, a je to klasickej Bangkok. Kabely, chaos, skromný byty.

Dostali jsme doporučení na bar Sirocco v jednom z mrakodrapů. Kromě toho, že je tam opravdu neskutečnej výhled (spíš jako z letadla než z budovy!) se tam taky natáčel film Pařba v Bangkoku.

Není to samozřejmě nic levnýho, s čímž jsme počítali (mimo jiné proto ten hostel se švábama :D), a proto jsme si peníze odložili. Jeden koktejl tam sice vyjde 500 Kč, což je strašně moc i na ČR, natož na Thajsko, kde je všechno mnohem levnější, ale stojí to za to. Fakt. Výhled i zážitek k nezaplacení!

A pro mě to mělo i další výhodu. Jelikož je tam přísnej dress code – žádný šortky, žádný tenisky, žádný žabky, a já s sebou (nečekaně) jiný boty neměla, musela jsem si jedny koupit.

Sehnali jsme na trhu za 70 kč, na platformě, pohodlný a takový, že je unosím i doma. Win win!

No a poté, co jsme si pooomalililililičku vychutnali ten drahej drink i výhled, jsme zase sjeli výtahem zpátky do reality. A v 7Eleven si koupili Changa v plechovce a růžovej cider za patnáct kaček 😀

Tomův drink byl něco s kávou, můj se jmenoval Think outside the box a vypadal dost originálne 😀 Když mi ho přinesli tak se z něj kouřilo, a kombinace se skořicí byla výborná.

… a teď ještě pár fotek. Nebo dva páry.

Moje nejoblíbenější dobrota ze 7Eleven (večerky, která je na každým rohu dvakrát). Croissánek s mléčnou příchutí. Gurmán, já vím 😀

A ještě větší oblíbenec 😀 Zapečenej toustík se šunkou a cheddarem. Za 20 Kč. Stačí u pokladn říct, že ho chcete „warm“ a oni vám ho za minutku zapečou.

Kokosová zmrzlina. V kokosu. Za 30 Kč. Co víc si přát!

Moje nejoblíbenější místo. Golden Mount s tím nejkrásnějším výhledem na město. Líbilo se mi tam tak moc, že jsme museli jít dvakrát 😀

Moje nejoblíbenější místo. Golden Mount s tím nejkrásnějším výhledem na město. Líbilo se mi tam tak moc, že jsme museli jít dvakrát 😀

Parádní výhled z chrámu naproti Golden Mount. Vstup 15 Kč a nikde nikdo.

Největší krása – chrám Wat Pho hned u řeky.

U ležícího Buddhy v chrámu Wat Pho.

Noční China Townt. Taky parádní zážitek!

„To jste si jako koupili letenky na období dešťů? No tak to bude stát pěkně za hovno“

No, ani ne.

Jasně, občas pršelo. Ale nikdy ne celej den, vždycky maximálně hodinu-dvě denně, nědky ani to ne. Ale bouřky to byly teda pořádný!

Při čekání na loď, kterou jsme jezdili hodně, hodně, hodně.

Vykašlete se na turistický loďky za tisícovku. Loď jako hromadná doprava stojí 10 Kč.

Kolik Pad Thai je moc Pad Thai?  No, jedno denně je spíš málo! Vyzkoušeno. A čím víc ošuntělej stánek, tím lepší. Taky vyzkoušeno!

Ale těchle výborných nudlí ještě uvidíte v dalších článcích víc než dost 😀

Výborná palačinka/placka Rooti. S banánem uvnitř a kokosovým mlíkem navrch.

Tomova oblíbenost. Masíčka na špejli.

Socha mnicha, na kterého se lepí zlaté lístečky. Tak to bývá i často se sochama Buddhů. I my jsme si u jednoho lísteček koupili, že ho pro štětsí nalepíme … ale uletěl. Skvělý 😀

Krásný, krásný, krásný paláce!

Kokosový ořechy a pejsci. To tak vystihuje náš výlet! Kokosy za 30 Kč jsme si kupovali pořád, a všechny ty toulavý pejsky bych nejradši vzala domů. Nebo je alespoň pomazlila!

Naše prvná jízda tuk-tukem.

Koblížky s náplní z fazolek. No, víc by mi chutnaly bez náplně. Ale celej sáček za 15 Korun, to jde.

Medvědí lívanec za 7 Kč. Sladkej a dobrej.

Ananas. Protože ovoce je tam všude! Jen škoda, že já to tolik neocením.

Památník demokracie a klasickej blázinec na silnici.

Noční výhled ze střechy prvního hostelu. To by se mi neokoukalo nikdy.

Typickej obytnej dům. Teda jeden z těch lepších. A skútrů snad tolik, jako obyvatel!

Pokračování příště. To se podíváme na ostrovy 🙂