Na otočku do Itálie: Bergamo

Pokud někdy poletíte do Milána, přistanete na letišti, co zní jako nějaký těstoviny podobný Aglio Olio. Tedy na letišti Orio al Serio v Bergamu, často psaným přímo jako Milano – Bergamo. Přímo z letiště jezdí do centra Milána autobusy každou půl hodinu, a tak 90% lidí hned spěchá právě tam. Stejně jako my s Tomem poprvé. A to, že by si i Bergamo zasloužilo pozornost, jsme tehdy ani netušili.

Představte si úzký historický uličky, pekárnu na každým rohu, stovky let starou kamennou dlažbu a jednu Vespu vedle druhé. A tam, kde zrovna nestojí Vespa, parkuje roztomilej Fiat nebo Mini Cooper. A reklama na klid a ticho? Ta by se tu mohla natáčet! To je Bergamo. Nádherný historický město z 15. století, který si zasloužilo i zapsání do UNESCO. A že je fakt kouzelný. Kolikrát mi připadalo, jako by se zastavil čas. A to nejenom letopočty, ale i ve smyslu že jsme nikam nespěchali a jediný, co jsme řešili bylo, kde si dát pizzu.

Bergamo úplně vidím jako kulisy nějakýho filmu. Romeo a Julie vyznávající si lásku na balkoně. Mafián, co si myslí, že v takhle poklidným městečku ho Bond hledat nebude. Spisovatel, kterýho kouzlo starýho města inspirovalo k psaní prvního románu.  Starší pár z Italské telenovely hádající se přes celou ulici. Nebo….no, radši stačí 😀

Od několika lidí nezávisle na sobě jsem slyšela, že Bergamo stojí za to. Že je dokonce krásnější než Miláno. A proto, když jsem opět narazila na levný letenky (zpáteční s Ryanairem Brno-Bergamo za 500!), bylo jasný, že tentokrát se v Bergamu zdržíme. A to dokonce tak, že jsme tam i bydleli, a do 45 km vzdálenýho Milána si jen zajeli na jednodenní výlet vlakem. Tohle rozhodnutí se vyplatilo. Nejen proto, že ubytování je v Bergamu levnější, než ve městě módy.

A tak jsem si sbalila do mini batůžku, a v neděli jsme vyrazili na brněnský letiště. Za půl hodiny od zavření bytu sedět v terminálu, boží! A za hodinku od vzlétnutí zase přistávat? Ještě lepší.

Letiště je od centra Bergama jen 4 kilometry, a autobusy za 2,5 Eura jezdí každou půl hodinu. Hotel jsem nám vybrala v perfektní lokalitě, hned u nádraží, kde staví i autobusy, a s výhledem přímo na historický centrum na kopci. Ubytování to nebylo úplně nejlevnější, ale výlet jsem dávala Tomovi k výročí, tak jsem chtěla něco lepšího, v dobré lokalitě, odkud to bude ideální na procházky po městě i na vlak a autobus. A to byl hotel Mercury. V krásné budově. Na 3 noci se snídaní (mimochodem výbornou!!!) to pro jednoho stálo 2500 Kč, což je na Itálii normální, ale pokud chcete vyloženě lowcost výlet, najdete i o trochu levnější.

Při příletu nás Itálie přivítala pořádným deštěm. Samozřejmě jsme neměli deštník, a tak se žádná procházka nočním městem nekonala. Škoda? Jen do té chvíle, než jsme si v supermarketu nakoupili pořádnou zásobu italských dobrot a prosecco.

Centrum Bergama je maličký, takže vám bude stačit klidně jen pár hodin před odletem nebo při delším přestupu. My jsme ho ale prochodili křížem krážem, od rána až do večera. A nechápu, jak jsme v tak malým městě mohli nachodit 25 km! 😀

Přesný tipy, jaký památky vidět, ale nemám. Zaprvé nejsem schopná ty italský názvy napsat, a za druhé Bergamo není město, kde byste lítali od jedné památky za druhou. Je to spíš město, kde se hezky v klidu projdete, potešíte oko pohledem na všechny ty krásný budovy, užijete si výhledy, posedíte u něčeho dobrýho. Klidně bez jakýhokoliv plánu, jako my. Ono i když se budete jen tak procházet po městě, tak jako tak na konci dne zjistíte, že jste všechno ze seznamu TOP 10 Begamo nebo Best places in Bergamo stejně viděli. 

Vyplatí se sem vyrazit klidně jen na otočku – kdybyste narazili na hodně levný letenky od Ryanairu, tak jako my, klidně si udělejte výlet na jednu noc (ale slibte mi, že stihnete minimálně dvě pizzy!). Výhoda je, že cesta z letiště do centra nestojí skoro nic. Ne jak v Londýně nebo Barceloně, kde dáte za dopravu pomalu víc, než za letenku.

Bergamo se dělí na Horní a Dolní město. Kouzelnější je to Horní, starší, za starýma hradbama. Dostanete se tam několika cestami (nemůžete minout, jdete prostě nahoru :D) nebo lanovkou, ale nejhezčí je vstup s bílou bránou. A ta brána je vlastně jediný místo, kde jsme potkali větší množství turistů. A tím větším myslím asi tak 8, takže pořád pohoda 😀

Myslela jsem si, že centrum města je nahoře a že výš už to nejde….a najednou jsme si všimli další lanovky, která mířila kamsi nahoru. Vydali jsme se teda pěšky stejným směrem, až se z toho vyklubala další dvoukilometrová procházka na San Viglio. Odtud byl ten nejkrásnější výhled nejen na město samotný, ale i na zasněžený vrcholky hor. 

Ale fotky (přestože jen z mýho stařičkýho iPhonu) řeknou víc 🙂

V Dolním městě po cestě na pizzu. Na tu vám ale tip nedám, byla dost podprůměrná a úplně rozmočená, jak z ní tekla voda z mozzarely. Teda ne tekla, crčela jak vodopád! Radši si zajděte do restaurace VOX (Viale Papa Giovanni XXIII), tam jsme si pochutnali. Pizza i prosecco na jedničku! Což jasně dokazuje i fakt, že odtamtud nemám jednu jedinou fotku.

Parádní výhled ze starých hradeb po cestě nahoru do historického centra.

Tradiční specialita Bergama – buchtička z polenty s meruňkovou marmeládou a capuccino v kavárně Caffé del Tasso na náměstí u katedrály. Jako by se tam zastavil čas. Žádnou hipsteřinku nečekejte.

Jo a ten koláček si dejte klidně s někým napůl, jen na ochutnání, zas tak boží to není. Prostě sladký sladký sladký a sladký 😀

V části starýho města je takhle stará kamenná „dlažba“. Nechodí se po tom nejlíp, ale má to svoje kouzlo a je to taková masáž 😀

Další ráno jsme si přivstali, abychom byli na snídani už v 7, a před devátou vystupovali v Miláně na nádraží, ale o tom až příště 🙂