22 věcí, co dělat v Lisabonu

Poprvé jsem byla v Lisabonu sama, před rokem v březnu. Jen doslova pár dní po mým návratu se zavřely hranice a všechna sranda skončila. Na dlouho. Teď už ale sranda pomalu zase začíná (ale kdo ví, na jak dlouho), tak jsem se tam mohla vydat znovu. A tentokrát i s Tomem, kterýmu jsem konečně mohla ukázat všechny ty krásný místa, o kterých jsem mu vykládala. A teď je můžu ukázat i vám. Jen vás varuju, že článek bude klasicky dlouhej jak týden před výplatou. Nebo jako rok s covidem.

Co všechno musíte v Lisabonu zažít?

1) Ochutnat slavný portugalský koláčky Pastel de nata (teda Pastéis de nata. Pastel je jednotné číslo, což se nestane, to mi věřte :D). V Lisabonu je za Euro koupíte doslova na každým kroku, ale ty nejlepší mají přímo tam, kde recept vznikl – v Belému, kde je pečou už od roku 1837. V nedalekém klášteře Mosteiro dos Jerónimos údajně sestry používaly vaječné bílky ke škrobení hábitů, a žloutky jim zbývaly. Aby je využily, začaly z nich péct tyhle dokonalý koláčky z křupavýho listovýho těsta a žloutkového krému s vanilkou. Ty originální z Belému jsou opravdu o třídu výš, než všechny ostatní, ale výborný mají i v pastelárnách Manteigaria nebo Nataria Nacional.

2) Udělat si výlet do Belému. Nejen kvůli Pastéis de nata (i když to jako hlavní důvod bohatě stačí), ale taky na nádhernou Belémskou věž a památník Objevitelů. Právě z  Belému totiž vyplouvali mořeplavci na daleké plavby a obranná věž, která zároveň fungovala jako maják, byla tím prvním, co při návratech domů viděli. 

3) Obdivovat všechny azulejos neboli barevné kachličky, které jsou pro portugalské stavby typické. Nejen, že krásně vypadají (což mě samozřejmě zajímalo nejvíc :D), ale mají i praktickou funkci – chrání fasádu a během horkých dnů je díky nim v domech údajně chladněji.

4) Projít se starou částí Alfama, kde je azulejos nejvíc. V roce 1755 totiž zasáhlo Lisabon velké zemětřesení následované vlnou tsunami, kdy zemřelo 60–100 000 lidí a prakticky všechny stavby byly zničeny. Alfama (původně rybářské městečko) ale vyvázla díky své vyvýšené poloze, a proto tam teď najdete nejvíc původních domů a úzkých uliček s kouzelnou atmosférou.

5) Užívat si Miradouros neboli vyhlídky, kterých je v Lisabonu nespočet. Město se totiž nachází na 8 kopcích, takže vás z toho neustálýho stoupání a chození po schodech sice budou bolet nohy (alespoň si ty Pastéis de nata zasloužíte :D), ale o výhledy nebude nouze. Nejslavnější z nich jsou Miradouro de Santa Luzia a Miradouro das Portas do Sol, ale spousta dalších najdete, aniž byste je hledali. 

6) Užít si západ slunce z „tajného” baru PARK, který je schovaný na střeše parkovacího domu. Pokud nevíte, kde přesně je, nemáte šanci na něj jen tak narazit. Ale vy už to vědět budete – na adrese Calçada do Combro 58 vlezte do parkovacího domu a vyjděte až úplně, úplně nahoru. Tam už čeká vstup do baru s tím nejkrásnějším výhledem na město. Doporučuju ale příjít dřív, my jsme dorazili až na západ slunce a na pěkný místa jsme si museli dlouho počkat. I když 2 litříky Sangrie nám to čekání podstatně zpříjemnily 😀 

7) Najít slavné žluté lanovky, které vypadají jako z reklamy na Lisabon. Díky i kvůli tomu, že je Lisabon v kopcích, tu najdete 3 lanovky, připomínající tu petřínskou – Elevador do Lavra, Elevador da Glória a Elevador da Bica. Některý bohužel už nejsou tak krásně žlutý, protože se na nich vyřádili sprejeři (jako na kažým druhým domu), ale určitě se na ně zajděte podívat a třeba si i kupte lístek.

8) Projít se podél řeky Tejo, která se vlévá do Atlantského oceánu. A protože je to do oceán už jenom kousíček, ucítíte slanej mořskej vzduch. Doporučuju procházku z centra města, kolem mostu 25 de Abril až k muzeu MAAT a do Belému, se zastávkou v LX Factory. Je to cca 7 km plných krásných výhledů.

9) A zpátky na koloběžce. Elektrických koloběžek je plnej Lisabon, všude se válí, každej na nich vypadá jak přerostlý děcko, ale… je to skvělý! Úsměv na rtech, vítr ve vlasech! My s Tomem jsme využívali koloběžky Bolt, vyšly nejlevněji a vždy jsme za dlouhou cestu platili okolo 2 Eur. To je míň, než by stálo metro. 

10) Vylézt na střechu muzea MAAT, což je muzeum umění, architektury a technologie a taky jedna z nejkrásnějších staveb vůbec, která krásně splývá s promenádou. A taky je z ní parádní výhled na ten slavnej most.

11) Navštívit LX Factory. Dřív areál textilních fabrik, teď neskutečně stylový místo plný restaurací, barů, hospod a malých uměleckých obdchůdků. Miluju industriální areály, který po ukončení výroby dostaly novej život, a tady se to povedlo dokonale. Nejen, že tady najdete spoustu míst, kde se najíst nebo napít, ale taky potěšíte oko spoustou streetartu a krásných maleb na zdech.

12) Ochutnat koláček Pastel de Bacalhau. Poprvé jsem ho měla minulej rok a to mi vůbec nechutnal. Koupila jsem si ho totiž, aniž bych věděla, co to bude. A tak jsem očekávala nějakej slanej koblížek. Ve skutečnosti je to ale z mleté tresky, takže mě ta rybí chuť dost zaskočila 😀 Teď jsem mu – už připravená na rybinu – dala šanci znovu, a chutnal mi moc. Uvnitř je totiž ovčí sýr, kterej se dokonale rozteče. My jsme si ho koupili přímo na hlavní ulici R. Augusta, kde prodávají jen tyto koláčky, v kombinaci s portským vínem. Což mi připomíná…

13) Dát si skleničku (nebo dvě, tři…) portského. Jasně, vyrábí se sice z hroznů, které pochází ze svahů podél řeky Duoro u Porta, ale pořád je to Portugalsko, což jako důvod bohatě stačí. 

14) Zajet si lodí na druhý břeh zálivu. Přímo od vlakového nádraží Cais do Sodre jezdí každých 20 minut loď na zastávku Cacilhas. Jen nečekejte žádnou romantickou lodičku nebo parníček jako na přehradě. Je to obyčejná, špinavá loď, která vypadá, že ji uvnitř nikdy nikdo neumyl už od počátků věků. Každopádně lístek stojí pár korun, výhledy z okýnka na most jsou skvělý, a účel splní. Romantický krásný městečko vás ale nečeká ani po připlutí do přístavu, což je oproti barevnýmu Lisabonu docela změna. Je to najedou jako jinej svět. Špinavej, zašlej, plnej bordelu a (polo)rozbořených staveb. Ale je to realita, a tu je vždycky dobrý vidět. I za cenu, že smrdí močí 😀 Každopádně ten hlavní důvod, proč nasednout na loď, je…

15) Cristo Rei, socha Ježíše Krista, inspirovaná tou v Rio de Janeiru. Za 8 Euro (pozor, prý neberou karty) můžete vyjet výtahem až nahoru na vyhlídkovou plošinu a užít si výhled z výšky 80 metrů. My jsme nešli, čehož teď dost lituju, tak buďte moudřejší (a míň šetřiví :D). Výhledy na most a město z druhé strany jsme si ale užili na maximum.

16) Probouzet se s výhledem na hrad. Aneb můj tip na ubytování – hotel Esqina Cosmopolitan Lodge. Perfektní lokalita, odkud to máte všude blízko, krásnej stylovej pokoj, nejpohodlnější postel a výhled přímo z peřin. V hotelu nejsou snídaně, což by se mohlo zdát jako nevýhoda. Ale kdo potřebuje hotelový snídaně, když si může v centru města koupit čerstvý, ještě teplý, pasteis de nata?

17) Udělat si pár fotek na slavné růžové ulici. Jmenuje se Rua Nova do Carvalho a je to taková lisabonská Stodolní. Akorát hezčí. Protože je růžová, samozřejmě. Teď je plná barů, ale dřív to bylo místo bordelů, prostitutek a drogových dealerů (i když ti jsou tam stále, ani bych nespočítala, kolikrát nám někdo nabízel kokain nebo hašiš). Aby město napravilo hříšnou pověst ulice, vyhnalo prostitutky, zavřelo bordely a obarvilo ulici na růžovo. A díky tomu, že má barva hladký povrch, se taky dobře omývá. Což se po divoké páteční noci může hodit 😀 

18) Najít modrou sestru růžové ulice. Nebo dvě. Jejich příběh už bohužel není tak zajímavej, ani plnej drog a prostitutek. Tentokrát modrá barva znamená uzavření ulice, která je nyní pouze pro chodce. Však kdo potřebuje cedule zákaz vjezdu, když můžete mít kýbl s barvou, žejo.

19) Najíst se v Time Out Marketu. Krásná historická hala plná restaurací a podniků, kde si můžete dát dobroty ze všech koutů světa. Od španělské paelly až po americký burgery. My jsme tam ale chodili hlavně do Manteigarie, továrny na radost. Teda na Pastéis de nata.

20) Prohlédnout si náměstí Praça do Comércio shora i zdola. Z jedné strany je řeka Tejo, z druhé monumentální oblouk Arco da Victória a uprostřed socha krále Josefa I. A právě na Vítězný oblouk můžete jít až nahoru. Vstupné stojí 3 Pastéis de nata… ehm Eura, a výhled na všechny strany za to rozhodně stojí. 

21) Obdivovat Santa Justa Lift. V Lisabonu je tolik kopců, že tam dokonce mezi ulicí a náměstím jezdí výtah. A ne ledajakej výtah! Krásnej, historickej, z roku 1902. Teď už funguje jen jako turistická atrakce za 7 Euro (a během doby koronové vůbec), ale stavba je to nádherná. A výhled z vyhlídkové plošiny si můžete z velké části užít i bez lístků, zadarmo. A na to my Češi slyšíme 😀

22) Po cestě na letiště vystoupit na zastávce Oriente. Je jen 3 stanice od letiště a za malou zastávku před odletem rozhodně stojí. Už samotná stavba nádraží stojí za to, stejně jako celá moderní čtvrť Parque das Nações, kde se v roce 1998 konalo EXPO. Je tam spousta zajímavých staveb, krásná promenáda podél vody, oceánarium i velkej obchoďák. A kdybyste chtěli být extra turisti, můžete se tam svézt i lanovkou. A to my jsme chtěli 😀 Jedna cesta stojí 4,5 Eur, zpáteční o 3 víc. Nám stačila jen ta jedna, abychom si užili výhledy, a zpátky jsme si dali kraťoučkou procházu.

A dva bonusové body:

Ten zábavnější je: dát si pizzu u Jamieho Olivera. Ideálně pizzu carbonara! Není to sice autentickej portugalskej zážitek, ale na to se historie neptá. Hlavně, že si pochutnáte.

A teď ten nudnej, ale nutnej: udělat si na letišti antigenní test před odletem. My jsme se předem objednali sem. Stálo to 20 Euro, výsledky přišly na mail do 40 minut a navíc to byl ten nejpoctivější test, co kdy moje nosní dírky zažily.