Chorvatsko s (mo)psí společností

Co se vám vybaví, když se řekne Chorvatsko? Pro mě vzpomínky na dětství. Vždycky to bývalo to nejlepší z celých letních prázdnin. A dost možná i z celýho roku!

Jezdili jsme tam s rodiči spoustu let. Vždycky na jiný místo, abychom toho poznali co nejvíc. Dokonce jsme nikdy během dovolené ani neleželi víckrát na stejné pláži 😀 (což často znamenalo spousty kilometrů na druhou stranu ostrova. Umíte si představit, jak jsem asi byla jako dvanáctiletá nadšená :D).  Napřed jsme jezdili s cestovkou do stanu, později už sami autem do apartmánu i s naším westíkem Adélkou. A ať už jsme jeli na sever na Istrii nebo dolů na Makarskou, nikdy nechybělo…

• Řízky na cestu. Jen co se v Mikulově překročily hranice, začal šustit alobal. A taky jsem si s sebou vždycky brala hromadu oblíbených sladkostí. Nejvíc jsem milovala tyrkysový mentolový Bon Pari, který se většinou nedožily ani toho Mikulova.
• Obrovskej nákup. S rodičema jsme na velký nákupy nikdy nejezdili, a tak pro mě bývala výprava do Globusu před dovolenou vždycky zážitek – aneb jak málo stačí k radosti 😀 Mohla jsem si totiž vybrat COKOLIV jsem jen chtěla. No, žádnej kaviár a cukrovou vatu nečekejte, moje nejoblíbenější jídlo byly ty nejlacinější instantní čínský nudle 😀 A taky lančmít! 
• Moře! Vidím moře! Pokaždé neskutečná radost, když se přes okno autobusu objevila v dálce první modrá skvrna. To jsem si málem vykroutila krk, jen abych viděla co nejvíc.
• Kuny. Stokunová bankovka, kterou jsem vždycky dostala na dovolenou od dědečka. Tehdy to bylo hodně peněz, a pro malou Markétku obzvlášť. Proto bylo potřeba s tím zacházet ekonomicky, a tak jsem dokázala každej večer trávit hodiny procházením stánků, abych vybrala ten nejlepší náramek nebo přívěsek a ten nejdokonalejší pohled, co si za to bohatství koupím 😀 
• Večery ve městě. Když jsem zrovna nevečeřela svou milovanou čínskou polívku, vyrazili jsme slavnostně do města. Vymýt sůl z vlasů, namazat spálený čelo, oblíknout ten nejlepší obleček a v restauraci si objednat nejoblíbenější jídlo – lignje pržene neboli smažený kalamáry!
• Zmrzliny. Vždycky byly 3x větší a 5x lepší, než ty u nás. Několik měsíců jsem se na ty chorvatský kopečky těšila a několik měsíců na ně pak vzpomínala.
• Kruh. Neboli bílej, křupavej, čerstvej voňavej chleba. Mamka vždycky vstala brzo ráno a když jsme se probudili, už byl dávno na stole. (A já to dobrovolný brzký vstávání nechápala. No, teď jsem měla budík na 6:45 každej den :D)
• Šnorchlování. Plivnout do brýlí a pořádně to rozmazat, aby se nemlžily. Nadasadit šnorchl a trávit půl dne pronásledováním rybiček, sledováním srandovních sumýšů a lovením koster od mořských ježků (což bylo o poznání zábavnější, než lovení ježčích ostnů z paty. Vyzkoušeno za vás :D).

Tentokrát jsem, po spoustě let, vyrazila do Chorvatska znovu. Poprvé s Tomem. A pejskama. Řízky jsme neměli (i když si je Tom přál, promiň :D), čínský polívky jsem oželela a Kuny jsem si musela jít vyměnit sama, ale lignje pržene samozřejmě byly. I ta zmrzlina. A oproti dětským dovoleným taky spousta orosených skleniček s Aperolem. Jen mě mrzí, že jsem si nevzala i ty brýle a šnorchl.

Jeli jsme na sever, na Istrii do Rovinje, aby byla cesta co nejkratší. Kvůli Tomovi a především kvůli pejskům. Cesta tam trvala 8 hodin, zpět jsme strávili další 4 (!) v kolonách. To potrápilo Toma, ale na zadním sedadle se celou dobu spalo jak doma na pohovce 😀 Dokonce pejsky ani nekontrolovali na hranicích, což se docela divím, když Albus štěkal z okna na celníky 😀 

Vzít dva pejsky k moři bylo možná trochu odvážný. Teda psi jezdí k moři běžně, ale…jak jste si asi všimli, ti naši nemají čumák 😀 A tak se jim v létě nedýchá úplně nejlíp a kolikrát jsem to doma v Brně s plánováním procházky tak přehnala, že jsem musela funícího Albuse kousek nést. Ale dopadlo to všechno dobře. Mnohem líp, než jsme mysleli. Ale ještě aby ne, když ti dva chrochtálci měli servis jak v pětihvězdičkovým hotelu 😀 Dali jsme si takovej nácvik na děti – když je berete na dovolenou, už nikdy nebudete na prvním místě vy, ale jejich pohodlí. Aby bylo dost vody, stínu, svačinek, zábavy … 😀

V Brně bývají v létě tak rozpálený ulice, že Chorvatských 30 stupňů nebylo o nic horších. Spíš naopak, mořskej vzduch byl příjemnej pro nás i pro placatý čumáky. A jako starostliví rodiče jsme jeli pořádně vybaveni. V Decathlonu jsme koupili dětskej polo-stan a bazének pro děti od 1 roku 😀 Oboje stálo myslím okolo 400 Kč. Stan si především Albus oblíbil, ale na sluníčku na mojí osušce bylo očividně stejně líp. A bazén? Každej z nich v něm byl jednou. Z toho jen Belmondo dobrovolně 😀  Nevděčníci! 

Oba dva rádi chodili do vody – ale jen tam, kam dostačily jejich krátký nožičky. A překvapivě si Albus oblíbil plavení se na lehátku. Když viděl, že s tím jdu k vodě, hned vyrazil taky 😀

Ubytovaní jsme byli v apartmánu 300m od moře a 1,5 km od centra. Hledala jsem na Bookingu podle filtru “domácí zvířata povolena” a tak byl náš výběr o dost užší, ale podařilo se. Jen teda nešlo o nic levnýho, za 4 noci v úplně skromným obyčejným bydlení jsme dali 6000 Kč, a to bylo jedno z těch nejlevnějších. Jooo, to není jak Asie, kde si žijete za tři stovky na noc jak král 😀 

Vzít si 1 den dovolené a získat 3 dny + 1 ráno u moře? To je dost win-win. Díky bohu za státní svátky! Nebo spíš: díky, Cyrile a Metoději!  

Protože času bylo málo, chtěli jsme využít naplno každou minutu. A i když vstávání na ranní běh vždycky hodně bolelo, pro mě to byla nejkrásnější část dne. Krásný světlo, klid, pomalu se probouzející přístav… a taky motivace v podobě zasloužené snídaně.

Protože rovnováha musí být a protože jsme rozhodně nepřijeli na dovolenou hubnout, jako protiklad ranního běhu byly večeře ve městě. Ty moje oblíbený kalamáry, nebo třeba NEJLEPŠÍ pizza. Tu jsme objevili při procházce jednou ze starých uliček – měli narváno a další hladoví zákazníci stáli ve frontě na místo. Tak jsme si stoupli taky 😀 A vyplatilo se, pizza byla dokonalá. Jen víno si tam nedávejte, mnohem líp umí Aperol nebo Hugo. Takže až pojedete do Rovinje, pište si: Pizzeria Harlekin. Bregovita Ulica – Via Del Monte 15. Objednat: pizza bianca! 

Když jste u moře s pejskama, nemůžete se koupat úplně všude, ale psí pláže najdete. Zpravidla jsou o trošku horší, víc stranou, ale dá se to. A zase tam nejsou rodinky s uřvanýma dětma 😀 

Ležet na pláži je sice fajn, ale mně to bohatě stačí chvilku. A tak jsem sebou začala po dvou dnech povalování cukat a vymýšlet, co by se ještě dalo vymyslet. A protože Pula byla jen necelých 40 km daleko a protože tam mají Coloseum, byl výlet jasnej!

A teď ještě pár fotek, protože Rovinj je neskutečně krásný městečko 🙂 V 7 ráno i 7 večer.