Hue, bývalý hlavní město Vietnamu, jsme si moc neužili. Kvůli mojí nemoci jsme museli zůstat na severu dýl, než bylo v plánu. A nebo spíš kvůli tomu, že byly hory tak boží? 😀
Přijeli jsme nočním autobusem brzo ráno, ale první půlku dne v Hue jsem strávila v posteli, abych se té nemoci už konečně zbavila. V ideálním případě bych si klidně poležela víc, ale nebyl čas ztrácet čas. A takovej džus z cukrové třtiny dokáže postavit na nohy!
Navštívit Hue a nevidět slavný císařský město by byla veliká škoda. Až do roku 1945 tu žila poslední císařská dynastie Nguyen, a mezi hradbami najdete původní Zakázané město, kam směla jen královská rodia a služebnictvo. Teď už tam vstup zakázán není, stačí zaplatit 150 000 VND, tedy 150 Kč. Je to UNESCO památka plná více i méně zachovalých budov, chrámů a jezírek a návštěva rozhodně stojí za to. I pokud je zrovna přes 40 stupňů, jako jsme to zažili my 😀
Prý rozhodně stojí za to i královské hrobky za městem a slavná Thien Mu Pagoda, ale to jsme bohužel nestihli. Stejně jako něco, co mě lákalo ještě víc – opuštěný zábavní park! Takže prosím, až budete ve Vietnamu, navštivte to i za mě!
Co jsme naštěstí stihli byla procházka k řece, kde byl obzvlášť nádhernej západ slunce, a večeři v restauraci, na kterou jsme dostali doporučení v hotelu. Skvělý masíčka na citronové trávě, který si sami zamotáte (a obslha se bude neustále ujišťovat, že to zvládáte :D) do závitků se zeleninou, salátem a omáčkou. Boží. Naopak neskutečně mastný a tvrdý „palačinky“ z rýže mě absolutně nenadchly.
Zrovna jsme měli štěstí na velikou Full Moon slávu, co se koná jen jednou ročně. Ptala jsem se dvou místních, co že se slaví, ale pochopila jsem jen, že něco s Buddhou 😀 No… každopádně těch ozdobných vozů jely desítky!
Osudová procházka
Nešlo přehlídnout, kdo je největší turista z celýho Hue. S vietnamským kloboučkem na hlavě a foťákem namířeným na tanky z vietnamské války.
Zastavil nás usměvavej Vietnamec na motorce a ptal se, jak se máme a odkud jsme. Klasika, prostě pouliční prodejce. Já jsem v takových situacích až moc měkká, vykládám si s nima, a pak se jich nemůžeme zbavit 😀 To se ale tentokrát vyplatilo. Jak jsme řekli „Czech Republic“, vytáhl ten sympaťák okamžitě sešit a začal listovat na stránky, kde byly vzkazy-recenze v Češtině. A bylo poznat, že to nebylo z Google překladače 😀
Říkali jsme, že hned další den jedeme do Hoi Anu, tak stejně nemáme čas. „Hoi An? Tam zrovna zítra jedu taky. Skupinka 6 lidí, 140 km na motorkách, přes slavnej Hai Van Pass z Top Gearu, koukej, ukážu vám video! Po cestě koupání, nejlepší jídlo, batohy vám vezmeme dodávkou a skútry si pak odvezem zpět“.
„A vůbec, máte už lístky na autobus?“
„Eh…to ještě ne. Večer si je chceme koupit online.“
„Tak to nedělejte!“
Normálně se nikým na ulici nikdy ukecat nenecháme, ale tentokrát to znělo přesně jako to, co jsme chtěli – projet si údajně jednu z nejkrásnějších silnic světa na skútru. Jenže jsme měli strach, je to dálka, doprava může být nebezpečný, a navíc bychom neměli jak vrátit skútry…
… a najednou jsme měli zaplacenou zálohu, dostali koláček za to, že jsme prý milí, a loučili se že „see you tomorrow“ 😀
Chvílema jsme dost pochybovali, že jsme naletěli, ale záloha byla asi stovka, takže by to kdyžtak tolik nebolelo. To spíš to zklamání 😀
K našemu překvapení pro nás ráno před hotel opravdu přesně na čas přijeli dva borci na motorkách a odvezli nás na parkoviště, kde bylo několik skupinek připravených na cestu. Dostali jsme ledovou vietnamskou kávu, vyfasovali helmy, slušivý popelářský vesty a milion chráničů na všechny části těla (to bylo dost otravný a bylo z toho samozřejmě debilní opálení, ale better safe than sorry…).
Na cestu se vyrazilo po malých skupinkách. Vepředu první řidič-průvodce (všichni byli stejní, potetovaní až po krk, s drsným výrazem a černýma brýlema, ale jakmile začala hrát Katy Perry, rozvlnily se jim boky :D) , za ním tři skútry a vzadu další rider, co nás hlídal.
První zastávka byla v rybářské vesnici (kde mimochodem na jedné malé dřevěné loďce běžně žije 6 lidí). Výhledy, kratší výklad, a samozřejmě 68900 povinných společných fotek. Jako další bod následovalo koupání v Elephan Waterfall. Elephant znamená obří kámen, na kterej Vietnamci prostě plácli betonovej chobot a Waterfall je v překladu malej potůček tekoujcí po kameni. Každopádně koupání přišlo v těch vedrech vhod a bylo to boží. Naši průvodci usoudili, že nejlíp osvěží pivo, a tak každej řidič dostal dva kousky 😀
Následoval delší úsek cesty. Nádherná krajina, skvěle upravená silnice, ale taky spousta kamionů, který se moc netrápí tím, jestli jedou uprostřed svýho pruhu.
Na všech organizovaných výletech v Thajsku i Vietnamu nebylo jídlo nikdy nic moc. A proto když tentokrát slibovali „the best sea food“, nic jsem nečekala. Maximálně krabí tyčinky.
A ono to bylo jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy měla! DOKONALÝ krevety v křupavým těstíšku, skvělý mořský plody a úplně nejlepší mušle s omáčkou posypaný arašídama. Až mi bylo trapný, jak se mi na talíři kupily prázdný schránky což mě prozradilo, že jsem to vyjedla pro celej stůl 😀
A pak přišel slavnej Hai Van Pass, o kterým Jeremy Clarkson (a Kryštof z Cestology :D) v Top Gearu říká, že je to ta pravá metafora vietnamu. Hory, pláž, moře, rybáři… Bude to znít jako to nejblbější klišé, ale tohle se nedá popsat, ten pocit se musí zažít 🙂 Vítr ve vlasech….ehm teda helmě. Slunce v tváři. A podél celé cesty až do DaNangu tyrkysový moře.
DaNangem jsme projeli podél promenády, která mi připadala přesně jako v Miami, kde jsem nebyla. Nebo spíš jako v Tel Avivu, kde jsem byla. Prostě čistě bílej písek, palmy, mrakodrapy a nekonečná rovná silnice. Za městem nás čekala další zastávka, Marble Mountains aneb skála, na které najdete snad všechno. Chrámy, Pagodu, jeskyni, vodopád, Buddhu…a aby toho nebylo málo, nahoru se dostanete lanovkou 😀 Je to sice bizár, ale v těch 40 stupních a celým dni na cestě jsme si na tuhle komerci nestěžovali 😀
Se západem slunce jsme dojeli do cíle, do Hoi Anu, města lampionů. Na jednu stranu jsem byla smutná, že to končí, ale můj zadek to ocenil. Ještě dva dny poté se mi blbě sedělo 😀 Říká se, že nejlepší věci jsou zadarmo. Nás tenhle výlet s dokonalým fullservisem vyšel každýho na tisícovku. To byla sice větší částka v našem vietnamským rozpočtu, ale můžu říct, že líp by to utratit nešlo. Vidět zrovna tuhle část jen z okna autobusu by byla sakra škoda.
S Tomem jsme se shodli, že to byl nejlepší den ve Vietnamu a jeden z nejlepších dnů vůbec. A že skútr nutně potřebujeme i doma! 😀
Povšimněte si nádherného Elephanta v igelitovém království 😀
To je ono. Nejlepší jídlo z Vietnamu!
Miss krásné vlasy opět v akci 😀
Nahoře Hai Van Pass, dole Marble Mountains na okraji DaNangu.
Nudné praktické informace
- Do Hue jsme jeli z Hanoje nočním lůžkovým autobsem, koupeno opět na Baolau.com. Stálo to okolo 400 Kč a cesta trvala 13 hodin. Možností je ale víc, let s VietJet, noční vlak… Za nás byl ale autobus fajn, člověk se tam i docela vyspí.
- Bydleli jsme v Purple Hue BnB, pro jednoho vyšla noc na 200 Kč. Super lokalita, milí domácí, pěknej velikej světlej pokoj (stylem by se hodil někde do Afriky na safari) s balkonem. A ráno navíc dostanete domácí snídani 🙂
- Vstup do Císařského města stojí 150 000 VND a stojí to za to.
- A to nejdůležřitější – z Hue do HoiAnu jsme vyrazili na skútru s Le Family Riders. Ty stovky nadšených recenzí na Tripadvisoru nejsou fake, je to reálný. Jen si o ně řeknou v kavárně u poslední zastávky a vy nemáte na výběr, než psát 😀 Každopádně rozhodně doporučuju. Můžete si vybrat, jestli pojedete na skútru sami, ve dvou a nebo si netroufáte a poveze vás řidič. Od toho se odvíjí cena. My měli s Tomem dohromady jeden skútr a za oba jsme platili dohromady 90 USD, čili asi 2000 Kč. V ceně je úplně všechno, od skútru přes vstupy až po nejlepší oběd, zmrzlinku a spoustu vody, kterou dostanete na každé zastávce. A taky vám pořídí 5789 fotek na každé zastávce 😀 Starali se o nás prostě jako o vlastní 🙂
Evidentně se někdy vyplatí svěřit se náhodě….