Mrakodrapy na pobřeží, připomínající Miami. Palmy, bílej písek a skoro prázdný pláže. Slavnej dračí most, kterej v noci mění barvu a každej víkendovej večer chrlí z dračí tlamy oheň a vodu. Restaurace plný mořských plodů na každým kroku. Rušný velkoměsto, který v noci svítí milionem neonů (už jsem říkala, jak Vietnamci milujou kýč? :D).
To je DaNang ve středním Vietnamu a další zastávka našeho vietnamskýho putování. A zase něco úplně jinýho, než romantickej HoiAn plnej lampionů, královský město Hue, horská SaPa zahalená v mlze nebo rušná Hanoj, kde byste mrakodrapy hledali stěží.
Když mrakodrapy, tak s bazénem!
DaNang byl naše poslední zastávka před návratem do Hanoje (a domů). Třítýdenní cestování bylo náročný, proto jsme se chtěli na závěr trošku rozšoupnout, rozmazlit se a dopřát si lepší ubytování. A protože je DaNang moderní město plný výškových budov se spoustou hotelů, říkalo si to i o bazén na střeše. Protože výhledy. A protože vedro.
V našem případě znamenalo „rozšoupnout se“ ubytování za 400 osoba/noc se snídaní 😀 V Evropě byste za to měli možná zavšivenej hostel s osmi nocležníkama na palandě, ale tady to znamenalo tu nejlepší lokalitu (přímo u Dračího mostu), s pěkným pokojem a střešním bazénem. Miluju Asii!
Hotel Pariat sám o sobě (kromě pokoje, ten byl moc pěknej) byl spíš taková naleštěná bída, na fasádě i bazénu bylo znát, že to nejlepší už má dávno za sebou, restaurace, kde jsme snídali, by s přehledem vyhrála soutěž „kýč roku“ (krajky, zlatý ozdoby, na zdi Eiffelovka. Prostě francouzskej sty – což bych nepoznala, kdyby to tam všude nepsali :D). Každopádně výhledy za to stály!
Pokud se rádi sluníte a na plážích vydržíte hodiny, Vietnam budete milovat. Najdete tady totiž nádherný pláže se zářivě bílým pískem, tyrkysový moře, palmy a hlavně…. ty pláže jsou skoro prázdný! Většina turistů tu jezdí po památkách a zajímavostech, přece jen není Vietnam známej pro „plážový dovolený“, a Vietnamci se opalovat nechodí. Bylo tam ale tak prádzno, až mi to přišlo skoro podezřelý – jak nějaký město duchů 😀
Na DaNang jsem se těšila snad nejvíc. Miluju mrakodrapy, rušný města, světla a neony. Prostě městská holka. Nakonec mě ale zaujal nejmíň ze všech měst. Chybělo mi tam totiž historický centum, uličky s atmosférou, nějakej střed, okolo kterýho by to žilo. Když vidíte DaNang na fotkách, vypadá to jako moderní velkoměsto. Jakmile ale stojíte mezi těma barákama, pořád je to jihovýchodní Asie. Takže chaos, špína, bordel. Každej si zamete před svým hotelem nebo kavárnou, ale jen půl metru. Co je dál než na tři kroky, nikdo neřeší. A už vůbec ne, že ten bordel nametl k sousedům 😀
Výlety za Buddhou, opicema i vojákama
Dny v DaNangu byly i tak skvělý, ale dvě noci byly tak akorát. Co totiž stálo za to, byly výlety. V hotelu jsme si za 150 Kč na den půjčili skútr a vyrazili poznávat okolí. Kousíček za městem je obří socha Lady Buddha. To musí být sen všech feministek, girl power v 60 metrech 😀 Nejen, že je socha krásná sama o sobě, vedle je tradiční zdobenej chrám a brána, ale navíc odtamtud máte i parádní výhledy na město, stejně jako po celou dobu cesty zpět po pobřeží.
Jeden z nejlepších zážitků celýho Vietnamu byla projížďka na Son Tra Mountain. Popisky slibovaly nádhernej výhled, ale nás to lákalo hlavně proto, že se téhle 700m vysoké hoře říká Monkey Mountain. V Thajsku jsem opici neviděla ani jednou, a zatím se nám nepoštěstilo ani ve Vietnamu. A to jsme se kvůli nim nechali naočkovat proti vzteklině! 😀 Tak že by konečně tady? Protože kdyby to nebylo ani na Monkey Mountain, tak už fakt nikde 😀
Po krásně upravené silnici jsme jeli skoro sami, skútr jsme potkali jen jednou za dlouhou dobu. Jeli jsme pomaličku a zírali na každičkou větev, aby nám náhodou ty opice neutekly. Tom zastavil pokaždé, když slyšel zašustit listí. Ale stále nic, nic, nic a opice nikde. Až jsme najednou museli zpomalit a uviděli…….ne, opice ještě ne.
4 skútry stály zaparkovaný uprostřed cesty. Jejich majitelé z krajnice koukali všichni jedním směrem, s obrovskýma foťákama v rukou. Všechno to byli starší Vietnamci, tak 70 let. Začali na nás mávat a dělali gesta, ať jdeme pomaličku k nim. Ukazovali směrem do džungle, kde byla asi 20 metrů daleko neskutečně roztomilá opička. Tak konečně! Tomovi jeden z nich podal ten obří foťák (stokilový dělo s metrovým objektivem jak z National Geographic), ať se skrz něj koukne, jako dalekohledem. Tom rovnou i zmáčknul spoušť – zrovna ve chvíli, když se opička podívala. Usměvavej Vietnamec nám ukazoval, jak se fotka povedla, vzal si od Toma mail a slíbil, že mu večer fotku pošle. No, myslím že takhle boží fotku už z žádné dovolené mít nebudeme 😀
Pak už jsme opět žádnou opičku neviděli, ale já jsem si cesty užívala i tak – na Monkey Mountain totiž byly ideální podmínky pro takovýho neřidiče, jako jsem já. A tak jsem pak řídila celou cestu, jezdili jsme z jednoho vrcholku na druhej….než se před náma objevila závora a vojáci 😀 Nahoře je totiž střežená vojenská základna, ještě z dob války. No, můžeme být rádi, že s náma nikdo nic neřešil a jen jsme se otočili. OTOČILI. Na tenhle pokročilý manévr jsem byla jako začátečník náležitě pyšná! 😀
Na protějším vrcholku (kterej je tím vrcholkem Son Tra – asi?) je ale krásná vyhlídka na celý město, kde bych vydržela sedět hodiny. Až tam jsem si uvědomila, jak vysoko doopravdy jsme.
Kolik krevet je moc krevet?
DaNang je vyhlášenej mořskýma plodama a restaurace s těmahle potvorama tam najdete podél celýho pobřeží. Všechny vypadají podobně a všechny jsou dost speciální – v každé z nich mají desítky kádí a akvárek, kde plave všechno možný – od krevet přes humry až po hady nebo mini žraloky. Vy si ukážete, co chcete, a obsluha vám to vyloví a přímo před očima připraví. Čerstvěji už to nejde. Mně to ale připadalo dost morbidní a bylo mi jich líto, tak jsem chtěla radši někam, kde to neuvidím takhle napřímo. Maso jsem si dala i tak, takže v tom asi logika není, ale… 😀
U silnice jsme náhodou narazili na něco, co se nám moc líbilo. Barbecue bufet 162. Neboli all you can eat, kde můžete sníst cokoliv, a zaplatíte jen 162 Kč. Na každým stolku byl mini gri, kde jsme si sami připravili dobroty, který jsme si nosili z plných pultíků. Dokonale ochucený mušle, krevetky, různý druhy mas, cuketa….a Tom si dal i šneky nebo žabí stehýnka. Já byla po třech týdnech asijských jídel nadšená hlavně z hranolek a párků, který jsem topila v litrech majonézy a kečupu. Nesuďte mě! 😀
A teď ještě pár fotek…
Výhledy z Monkey Mountain, skoro 700 metrů nad DaNangem.
A krásný byly i výhledy po cestě…
Vietnamci rádi kýč vždy a všude. Třeba na silnici 😀 Podobně ozdobný byly brány při vjezdu do každýho města. Ne jen cedule, jak u nás 😀
Na slavným Dračím mostě, jedna z mnoha a mnoha projížděk. Tom po chvíli řídil jako Vietnamec 😀
A lákal opice dokonce i stylovým oblečkem 😀
Výhled na mrakodrapy a tradiční rybářský loďky…
A jeden výhled z hotelolvýho bazénu…
