Dolomity v hotelu na 4 kolech

Vybrat dárek pro mýho Toma ke 30. narozeninám mi dalo zabrat. K takovým kulatinám jsem mu chtěla dát něco speciálního, něco co mu udělá opravdu radost. Jenže co vybrat, když všechno má, co potřebuje, to si sám koupí a navíc je to největší detailista ve střední Evropě, takže vybrat něco podle jeho vkusu je zhruba stejně snadný jako sestavit jadernou zbraň?

Nakonec jsem to vyřešila něčím mnohem lepším, než by byla košile na míru (tu už dostal), hodinky (netroufla bych si vybrat) nebo snad něčím praktickým (na to je ještě mladej :D). Mnohem lepší, než věci, jsou totiž zážitky. A jak jsme se nakonec oba shodli – tenhle byl jeden z nejlepších v životě.

A tak jsem zařídila pronájem dodávky od Adventure Guy na 4 dny, přihodila ešus s hromadou instantních jídel a v mapě vyznačila ty nejkrásnější místa. Jen odvézt se tam těch 800 kilometrů musel Tom sám 😀

Všechno, co jste (ne)chtěli vědět o spaní v dodávce

Pro nás oba to byla první zkušenost se spaním v dodávce. Tom si myslel, že na to budu až moc velká princezna, ale vůbec! Vždyť jsem od malička jezdila na tábory, vázala lodní uzly a rozdělávala oheň jen pomocí klacíků (no dobře, možná ne přímo já, ale byla jsem u toho! :D). A hlavně… nejsem zas tak přecitlivělá na hygienu. Jasně, doma se samozřejmě pravidelně myju jako člověk, ale být 3 noci bez sprchy a čůrat za keřem pro mě nebyla nijak děsivá představa. Ve skutečnosti pak 3. den opravdu přišla menší krize (Tom by řekl scéna jak z Národního divadla, ale nevěřte mu), kdy jsem byla po výšlapu nechutně ulepená, smrděla jsem jak bolavý nohy bezdomovce a hlavně se mi strašně chtělo na záchod. Jenže všude okolo našeho „hotelu“ parkovaly auta a jít za keř nebylo možný, protože ve výšce 3000 m.n.m žádnej nebyl. Ale čím víc se ti chce čůrat, tím víc ztrácíš soudnost i zábrany, takže nakonec se jako clona hodí i otevřený dveře od auta 😀 #vyzkoušenozavás Pokud bychom tam byli ještě jednu noc, už bychom vybrali parkování někde v kempu, kde jsou sprchy a záchody, ale jinak bych neměnila. Výhledy > záchody. A protože už jsem po těch 3 nocích strašně zkušená (akorát, že vůbec), mám pro vás pár tipů a poznatků.

Stáhněte si aplikaci park4night. Je to mapa všech míst, kde se dá parkovat, přespat nebo kempovat. Včetně fotek a recenzí. Vybírat tam můžete podle různých filtrů, můj nejoblíbenější byl samozřejmě „s výhledem“.
Vezměte si s sebou teplou bundu a pořádně tlustý ponožky. Opravdu. Ať je léto nebo leden. Já jsem to samozřejmě neudělala, protože červenec. Tom naštěstí ano. A naštěstí je gentleman, takže mi bylo po večerech v jeho zimní bundě velice dobře 😀
Nobelovu cenu za přínos pro lidstvo tomu, kdo vymyslel suchej šampon!
Veganských paštik Patifu berte pořádnou zásobu, jsou skvělý. A Dobrý hostinec se sýrovýma těstovinama v bojových podmínkách taky pohladí v bříšku i na duši.
Věci, co se hodí: plynová bomba, moka konvička, světýlko z Decathlonu a vlhčený ubrousky.
Půjčit si dodávku je rozhodně dobrodružství a zážitek, ale rozhodně to není (alespoň ve střední a jižní Evropě) levnější, než kdybyste si tam dojeli vlastním autem a zaplatili pohodlný ubytování. Benzínu to žere víc, než běžný auto, pronájem není zrovna zadarmo a na spoustě míst se za parkování platí. Samozřejmě nelituju ani jediné koruny nebo Eura, rozhodně to za to stojí a doporučuju to zažít všem. Ale jen abyste věděli, že míň pohodlí automaticky neznamená i menší útratu…
Peřinky z domova s roztomilým povlečením jsou příjemný, ale v noci, když venku teplota klesla na nulu, bych brala spíš pořádnej spacák.
Nezapomeňte na cestovní pojištění. A pokud se chystáte na složitější trasy ferrat nebo výš než do 3500 m.n.m, počítá se to jako rizikové sporty, na které je potřeba se připojistit. Já jsem měla pojištění od Directu, stejně jako naposledy do Valencie 🙂

To je to nejkrásnější, co jsem kdy viděla!

Aneb moje nejčastější věta, kterou jsem v Dolomitech řekla zhruba 2456x. Za těch 30 let, co chodím po tomhle světě, už jsem viděla hodně krásných míst. Ale TOHLE?! Na fotkách to vypadá krásně, ale žádná z nich nezachytí, jak nádherný to je ve skutečnosti. Tak si nachystejte mapu, protože tyhle 3 místa si tam rozhodně musíte poznačit.

Lago di Braies

Rozhodně nejznámější a údajně i nejkrásnější jezero v Dolomitech. Průzračná voda, ve které se odráží hory schovaný v mlze, romantická chatička na vodě, která je miláček Instagramu, roztomilý lodičky… prostě pastva pro oči. A pro mě rozhodně jedny z nejkrásnějších výhledů, co jsem kdy viděla. Ale pokud si chcete tu krásu užít naplno, vyražte brzo ráno. A nebo ještě líp – přespěte na parkovišti hned vedle. S každou další hodinou totiž přijíždějí další a další autobusy, karavany a auta plný turistů, co brzo zaplní chodníčky okolo vody.

My jsme právě u Lago di Braies strávili první noc a hory v mlze tak byly to první, co jsem při otevření očí, teda dveří, viděla. Jen pár metrů od jezera jsou dvě veliký parkoviště, kde můžete zůstat i přes noc. Za auto/dodávku se platí 10 Euro, za karavan dvakrát tolik. A rozhodně to budou ty nejlíp utracený peníze!

Tre Cime

Jestli jsem si myslela, že je Lago di Braies to nejkrásnější, co jsem kdy viděla, tak tady mi spadla brada už úplně. Legendární Tre Cime neboli tři kopečky se nachází v národním parku, kam se platí vjezd 30 Eur. Což je dost. Ale věřte mi, že nebudete litovat jedinýho centu. O to spíš, když tam, stejně jako my, i přespíte. Doporučuju vyjet úplně nahoru k chatě Rifugio Auronzo, kde je veliký parkoviště (tam už se neplatí), odkud jsou NESKUTEČNÝ výhledy. Ráno jsme od našeho hotelu na 4 kolech pozorovali hory osvětlený ranním sluníčkem, večer jsme si zase vychutnávali instantní těstoviny s Tomovým narozeninovým Möetem 😀

Od parkoviště pak vede turistická trasa k Tre Cime i na spousty dalších výletů a výhledů. Ta základní po hřebeni se dá krásně zvládnout i v případě, že jste mops, ale najdete tam i všechny úrovně obtížnosti, včetně ferrat a tras přes tunely z 1. světové války.

Lago di Sorapiss

Když jsem viděla fotky tohohle nádhernýho jezera, skoro jsem nechtěla věřit, že to není filtr, úprava ani Photoshop. Že je to opravdu AŽ TAKHLE tyrkysový. Ale ono opravdu je. Díky prachu z ledovce. Ale výhledy na tuhle tyrkysovou krásu si musíte zasloužit – zhruba 7 kilometrovým výšlapem. Trasy jsou dvě, 215 a 217. My jsme kvůli pejskům zvolili tu první, protože je údajně méně náročná. Zaparkovali jsme u chaty Passo Tre Croci, odkud se vyráží přes krásnou louku plnou koňů a kraviček, lesem, přes mini kousek ledovce až po úzký cestičky, kovový schody a pár úseků s řetězy. Zvládli jsme to i s naší (mo)psí společností, ale vám bych to jako mops-friendly nebo mini-děti-friendly cestu nedoporučila. Nebo jen pokud máte pevný nervy 😀 Trasa ale není extra náročná fyzicky, stoupání je až v poslední části a brzo přijde odměna v podobě nádherných výhledů.

Žádná z fotek v tomhle článku není nijak upravená. Ani malililičko. Možná proto, že realita je sama o sobě krásná. Možná proto, že žádný barevný úpravy nebyly potřeba. Anebo možná proto, že na úpravu tolika fotek jsem líná 😀 Tak jako tak, pojďte se se mnou podívat na Dolomity!

Albus a první noc v dodávce, kdy jsme spali u Lago di Braies. Tu noc tak strašne pršelo, že jsme si čistili zuby s hlavou vykloněnou z auta. Už jsem ani nedoufala, že by nám mohlo počasí vyjít, protože předpověd vypadala dost smutně. Ale ráno nás čekalo tohle…

První ráno, první čištění zubů s výhledem. Velice v pořádku…

A taky první káva v horách…

Jen pár metrů od parkoviště, za tímhle hotelem, je jezero Lago di Braies.

Slavná chatka s lodičkama. Ráno byla půjčovna ještě zavřená, ale po desáté se jezero zaplní loďkama. A věřím, že z vody ten pohled taky musí stát za to!

Když zasvítí sluníčko, voda se zbarví do tyrkysova. Což je ale stále nic oproti Lago di Sorapiss, kterýmu by tyrkysovou mohli závidět i u Tiffanyho.S těmahle výhledama z okýnka platí, že cesta je cíl.Druhý den, druhé místo na přespání – u chaty Rifugio Auronzo u Tre Cime. Dávám 12 bodů pro Nebelvír!Pohodová mops-friendly cesta okolo Tre Cime. Albus se ale nějakýma výhledama rušit nenechá…

Co pohled, to věta „to snad není možný, jak je to krásný!“

Slavná Tre Cime. K tomu nejslavnějšímu výhledu jsme ale nedošli (kdybychom věděli, že jsme tak blízko…:D), takže máme další důvod se brzo vrátit.

Jeden z mnoha tunelů z 1. světové války, kterýma jsou provrtaný celý Dolomity.

3 kluci a 3 kopečky.

Ten nejluxusnější hotelovej výhled. Kam se hrabe Hilton!

Znáte někoho, kdo si dá instantní těstoviny Dobrý Hostinec a k tomu Möet? Aneb když jsi zlatá mládež a českej turista zároveň 😀

Šampaňský bylo slavnostní, Tomovo narozeninový. Jinak jsme si z těch skleniček samozřejmě dávali radler z Lidlu 😀

Spala jsem už v nádherných hotelech, kde byly ty nejměkčí naškrobený peřinky, v koupelně voněly drahý mýdlíčka a ráno se k snídani podávalo šampaňský. Takovej výhled ale nebyl v žádným z nich!

Ráno v horách číslo 2 a čištění zubů opět na jedničku.

Opět se podávala snídaně s luxusním výhledem.

A po snídani jsme vyrazili na další výlet, tentorkát na Lago di Sorapiss.

Kdybych mohla k fotkám přidat zvuk, právě teď byste slyšeli cinkání kravských zvonků a zpěv ptáků.Šlo se lesem, po kamení i přes kousíček ledovce…Nebo přes úseky, který nejsou nic pro někoho, kdo má strach z výšek…Po 7 kilometrech čeká odměna v podobě té nejkrásnější tyrkysové…