IZRAEL: Tel Aviv, příběhy z hostelu a rakety nad městem

Co se vám vybaví, když se řekne Izrael?  Bible? Pásmo Gazy? Palmy a písek? Ježíš? Hummus? Židovský pejzy a jarmulky? Falafel? Rakety?

Pro mě to byla hlavně země, kterou jsem měla na seznamu vysněných míst už chvilku. Přiznávám, že v poslední době za to ale mohly hlavně fotky s kombinací mrakodrapů a písečné pláže plné palem. Fotky, na kterých byl Tel Aviv. 

A protože se mi tenhle další cestovatelskej sen právě splnil, je tu první část našeho izraelského dobrodružství aneb dva dny v Tel Avivu, než jsme se vydaly (tentokrát se sestrou, ne Tomem) do Jeruzaléma a k Mrtvému moři.

Jako vždy, ani tentokrát to nebude praktický cestovní průvodce, ale směska mých blonďatých poznatků, zážitků a fotek. A pokud si tu zrovna přečtete něco chytrého, je to jen proto, že:

1. A) Jsem chodící encyklopedie. Chytrá jak Hawking s Einsteinem dohromady!
2. B) Jsem si to hledala na Wikipedii, když jsem zrovna nemohla usnout v hostelu plným chrápajících rusáků.

….no, kdo ví!

• V izraeli je povinná vojna (pro svobodné Židy) ještě před nástupem na vysokou. A na mladý lidi v uniformách tak narazíte na každým kroku.  Představte si mladou kočku v upnutých khaki kalhotách s vysokým pasem a svetříkem ve stejné barvě (prostě outfit v army stylu jak ze Zary) se zlatýma náušnicema, stylovýma slunečnicovýma brýlema, perfektním líčením (bronzer, tvářenka, linky…). Prostě jako sestra Kim Kardashian v jedné ruce s lattéčkem a…..se samopalem přes rameno. Normálka. Stejně jako kluci s Raybanama na očích a iphonem v ruce a Kalašnikovem u pasu. Nutno říct, že všem ty uniformy ale fakt sekly.  (věřte nevěřte, tady je důkaz :D)
• Do Izraele se s Wizzairem dostanete za pár korun. My jsme sehnaly zpáteční letenku z Vídně do Tel Avivu za 700 Kč. Nenechejte se ale zmást. Dopravíte se tam sice za pusu, ale levná země to není ani náhodou. Jídlo v obyčejné “restauraci” (luxusní asi jako kebab u nádraží, plastový olepený židle jako bonus) vyjde na 250-300 Kč. Na druhou stranu, doprava je levná, a nejlepší je, že se v Jeruzalémě neplatí vstup do památek.
• Oblečení do příručního mini zavazadla se balí dost blbě, pokud chcete poznat víc míst. Přestože v jedné zemi. V Tel Avivu konec jara, u Mrtvýho moře letní koupačka, a v Jeruzalémě se budete modlit za zimní kabát a obří šálu. Vyzkoušeno za vás.
• Co se mi strašně líbilo je jednotná barva většiny staveb. Skoro všechny stavby jsou v pískové nebo světlounce béžové a bílé barvě. Jak starý, tak nový moderní hotely. Působí to krásně sjednoceně (a co teprve když se do toho odráží zapadající sluníčko!) a Jeruzalém vypadá z dálky jak nějaký skalní město z pískovce.
• Tel Aviv mi u moře připadal jako skromnější Dubaj, Jaffa jako chorvatský městečko, a  u mrakodrapů, mezi kterýma jsou jako kontrast starý často skoro rozpadlý ošuntělý baráčky, jsem se cítila jak v Bangkoku. No a většina obchodů a restaurací mi připomněla Vídeň. Ne Kartnerstrasse, Sacher a Schnitzel, ale části kousek od centra plný arabů 😀
• Pokud jste světlý, a ještě k tomu blonďatý evropanky, místní na vás budou občas koukat. Až na ortodoxní Židy. Ti nejen, že se nesmí k cizím ženám přiblížit, ale ani se na ně kouknout! 😀 Tvoří zhruba 12% izraelské populace a poznáte je podle černýho kabátu/obleku, vysoce nasazenýho kulatýho klobouku (slavnostnější verze je kulatý “válec” ze sobolí kůže, co může mít cenu auta) a dvou dlouhých pramenů vlasů, často nakulmovaných do kudrlinek. Vypadá to  jak z dobových filmů.

Příběhy z hostelu

Protože je v Izraeli draho a protože nejsme z cukru (i když…:D) ubytování jsme měly v hostelu. RED – Home for Travellers je v perfektní lokalitě jen pár minut pěšky od pláže i centra. Noc pro jednoho vyšla na 420 Kč a pokoje byly sdílené pro 8 lidí, koupelna se záchodem pak pro tři pokoje. Takže pokud se vám chce ráno čůrat, nebo byste si rádi odskočili večer, máte prostě smůlu a musíte posilovat pevnou vůli a ještě pevnější svěrače 😀

Pro všechny hosty byla jedna společná místnost s kuchyní. A právě to je na těchhle hostelech nejlepší, obzvlášť pokud cestujete sami. Vždycky si máte s kým popovídat, dozvědět se něco novýho. Stačí pár minut v takové místnosti, a hned si odnesete spoustu zajímavých poznatků o světě i životě 😀

• Když jsme s Terkou přišly do hostelu, majitel Shahar nás hned představil ostatním ubytovaným s tím, ať hádají, odkud jsme. Tipy byly Ukrajina a Litva 😀
• “Česká republika? Prý jste tam u vás citliví na to, když se říká, že jste východní Evropa!”, říkal kluk ze Švýcarska. No to si piš, že jsme, chlapečku!
• Izraelec Shahar sice v Praze ještě nebyl, ale má jasno v tom, že tam nikdy nepojede s žádnou holkou! “Nikdy nikdy nejezdi do Prahy nebo do Šiesky Krulou s holkou! Je to tam tak romantický, že by ses do ní ještě zamiloval, a pak by sis ji musel vzít!”
• Rozhovor s Číňanem, kterýho jsem potkala na střeše nad učebnicí hebrejštiny, byl trochu složitější. „Ty jsi z ČIČI? Z ČIČI pochází KUKU! V Číně všichni naprosto zbožňujeme KUKU!“ Stálo mě dost nechápavých pohledů, než jsem pochopila, že ČIČI je naše republika a KUKU naše top modelka. Ale nemůžu se divit, i pro mě je Karolína Kurková skoro jako jazykolam 😀

• Nejsilnější příběh z hostelu byl ale rozhodně tenhle, na kterej jen tak nezapomenu:

Pohodovej večer ve společenské místnosti. S Terkou jsme úplně promokly při poznávání města, tak se ohříváme o šálky čaje. Němci se baví nějakou přiblblou hrou, kdy si lepí na čela lístečky, Švýcar hraje na kytaru Red Hot Chilli Peppers a do toho izraelec Shahar pořád vykládá nějaký vtípky. Najednou se venku rozezní sirény, ale Shahar pořád vtipkuje a říká něco o vedejším pokoji, kam s ním prý všichni máme jít. Jojo, hahaha.

Sirény sílí a nám dochází že to není jen sranda nebo omyl. Prý nácvik, co bývá jednou ročně, a musíme všichni jít do pokoje, kterej má vypancéřovaný stěny a funguje jako bunkr. Ahá, bunkr ve čtvrtým patře! Že nás to hned nenapadlo!

Tak se tam, mezi 4 postelema mačkáme asi v 10 lidech a čekáme, až ten nácvik skončí.

Sirény ztichnou a já se, zvědavá jak opice, ptám Shahara, kdy naposledy na město nějaká raketa spadla. Prý asi před 6 lety, kdy to dopadlo na zahradu nějaké školky. Naštěstí učitelka nahnala všech 20 dětí do krytu, a zachránila je tak doslova pár vteřin před výbuchem. Uff.

A jestli se občas nebojí? Prý vůbec. “Šance, že z celýho města spadne raketa zrovna na tvůj dům je tak malilililinká, že je mnohem pravděpodobnější, že tě srazí auto”. A hlavně jsou na to zvyklí. Před lety sirény řvaly několikrát denně, taková rutina. 

Všichni se vracíme zpátky do společenské místnosti, jako by nic. Najednou přijde docela zmatená američanka Hailey a ptá se, jestli je to pravda?

“Co jestli je pravda?”

“No že to nebyl žádnej poplach! Vracela jsem se z obchodu, potkala na chodbě sousedky, a ty se divily, jakto, že jsem nebyla ve sklepě v krytu”.

Beru do ruky telefon, zadávám do googlu (jsem to ale detektiv :D) “Israel news” a hned na mě vyskočí článek ROCKET ATTACK ON CENTRAL ISRAEL. Dvě rakety z pásma Gazy odpáleny přímo na Tel Aviv.

Aha. Takže žádnej nácvik!

Všechno naštěstí dobře – jedna byla zničena protiraketovým systémem Iron Dome (a na město tak padly jen její zbytky) druhá šla přímo do moře.

…. no, když Izrael, tak se vším všudy! A já pořád říkám, že zážitek nemusí být dobrej. Zážitek musí být silnej. A to tenhle rozhodně byl! 😀

Když jsem to popisovala na instagramu, nějaká chytrá hlavička mi napsala, že na Izrael lítají rakety POŘÁD, tak co jako dělám. No, nad Gazou a u Golanských výšin možná, ale sirény zněly Tel Avivem po pěti letech, takže žádný “co jako dělám“.

Terka se ptala našeho Izraelce, jak jako může pomoct „bunkr“ ve čtrtým patře. Vždyť když raketa udeří, dům se sesype jako domeček z karet, ne? „Joo, dům spadne. Pum pum pum, haha. Ale tenhle vypancéřovanej pokoj zůstane celej a ty dole vylezeš jako by nic,  olaláá, hahaha.“ OK. 😀 Musím ale říct, že ten večer se mi neusínalo zrovna nejlíp. Každý VŽŽŽŽ venku od skútru nebo auta mi znělo jako raketa! 

Ráno jsem v kuchyňce potkala dalšího Izraelce, co zrovna s Němcema řešil rakety. Stejně jako Shahar a jeho sestra říkal, že strach nemá. Ta pravděpodobnost. Ale že když byl před lety na ulici jen pár domů od místa, kam raketa spadla a zabila spoustu lidí, uvědomil si, že to je fakt realita. To jsem si v téhle situaci uvědomila i já. Sice se nic nestalo a vím, že ten systém ochrany mají fakt perfektní (nemohla jsem spát, tak jsem si jak nerd hledala různý články :D), ale je to něco jinýho, než když o tom jen čtete v novinách a slyšíte ve zprávách a říkáte si “jooo, to je daleko, to se mě netýká”. Jenže to, že se to neděje u nás, neznamená, že se to neděje vůbec.

Každopádně další dny už jsem nějakej větší strach necítila. Ono v dnešní době je mnohem bezpečnější Izrael (Tel Aviv, ne válečná zóna #logicky), než taková Paříž. A s tím, co se v poslední době dělo na Novém Zélandu nebo v Nizozemsku….to by se pak musel člověk bát kamkoliv. 

Ale radši dost depresivních úvah, teď už je čas na procházku po tomhle krásným městě!

TLV letiště. Aneb když hnedu terminálu vidíte palmy, víte, že jste dobře!

O kontolách na izraelských letištích jsem slyšela šílený věci. Spoustu lidí vyslýchali dlouhý minuty u přepážky, někoho si vzali i bokem. Obzvlášť, pokud máte v pasu razítka ze států jako je Jordánsko, Irák apod. Ale dost možná by se pozastavili i u Emirátů?

Kluka, co byl s náma v hostelu, vyslýchali prý 10 (!) hodin. Ale přiletěl z Jordánska, byl sám, v Tel Avivu zatím neměl domluvené ubytování a v pase měl razítka z Iráku. Chtěli vidět všechny fotky v mobilu, výpis z účtu, historie volání v mobilu, ptali se na rodiče atd. A tak pořád dokola. Podle mě to ale bylo proto, že vypadal jako Ježíš 😀 Museli se prostě přesvědčit, jestli to fakt není on!

Každopádně my s Terkou jsme to měly úplně bez problému. Slečna se nás zeptala, jaký je důvod naší návštěvy, řekly jsme „vacation“, a hotovo. Věřím, že kdybych cestovala s mým vousaým mužem, možná by nás chviličku podusili.

Na uvítanou si pro nás Tel Aviv připravil déšť. No jo, nemůžu mít na počasí štěstí pořád! Naštěstí se ale i tohle zlomilo…

A tak jsme pláž viděly jak s deštěm a šedivou oblohou, tak s krásně azurovou!

Když je krásně, na pláži to pořádně žije. Surfaři, běžci, pejskaři. Protože těch několik kilometrů písku, vln a výhledů mezi Tel Avivem a Jaffou je pro to všechno naprosto ideální!

Snídaně na pláži? Může být! Čerstvej teplej croissant a proteinový vanilkový pitíčko ze Super Cofixu, kavárny a supermarketu v jednom.

Nejkrásnější procházka je z moderního Tel Avivu plnýho mrakodrapů do historické Jaffy s kamennýma domkama, uzoučkýma uličkama jak někde v Chorvatsku. Jsou to 3km podél pláže, který rozhodně stojí za to i kvůli samotné cestě.

Z Jaffy jsou nejkrásnější výhledy na Tel Aviv…

A v takových uličkách bych se mohla procházet hodiny!

Tel Aviv i Jaffa jsou plný street artru.

Zpátky do Tel Avivu jsme se dostaly až za tmy, ale i to mělo něco do sebe.

Kavárna Cofix. Spolus s dalším řetězcem Aroma náš zachránce! Kafe tam seženete asi za 60 Kč, což je na Izrael skvělá cena. Není to samozřejmě jak z hipsterské kavárny – Cofix chutná asi jako McCafé,  lepší Aroma jako Starbucks…

Pár fotek z pobřeží focených mobilem, což je odpověď na to, proč jsou tak rozmazaný – na čočce jsem měla sůl z mořské vody, jak šíleně foukalo 😀

Ze série Terka s baťůžkem. Tentokrát z městské tržnice, kam rozhodně nechoďte hladoví!

Nádherná část města White City, která je dokonce zapsaná do UNESCO. Jde o cca 4000 budov, většina ze 30. let, které mají na svědomí židovští architekti, kteří tou dobou z jasných důvodů přišli z Německa (aneb když máš sestru architektku :D).

Ranní čaj na terase hostelu? Takový výhledy bych s hrnečkem brala pořád!

A příště se společně podíváme do Jeruzaléma! 🙂