Jak ušetřit (třeba na vysněnou dovolenou?)

“Jak to, že pořád někam cestuješ? Kde na to bereš?”
“Tyjo, já ze své výplaty nenašetřím vůbec nic! Jak to děláš?”
“Máš nějaký tipy, jak na to?”

Tak já vám to prozradím. Potřebujete k tomu černou kuklu na hlavu, maketu zbraně a… ne, dělám si srandu. Žádnou nelegální fintu, zázračnej tip, kouzlo nebo zaříkadlo pro vás nemám. Bohužel nebo bohu díky, není v tom nic jinýho, než s rozumem šetřit.

A tak šetřím. Tak, abych si mohla párkrát do roka dovolit (i zahraniční) výlet a jednou za rok dlouhou dovolenou. Tak, abych si mohla koupit to, co potřebuju, a občas i to, co ani trochu nepotřebuju, ale o to větší radost mi to udělá. Tak, abych mohla v případě nouze zaplatit i nečekaný a nepříjemný výdaje, třeba jako 6 tisíc za vrtání zubů (což bolí mnohem víc, než vrtání samotný, vyzkoušeno za vás) nebo opravu telefonu, a nemusela kvůli tomu prodat ledvinu.

Jsem takovej ten typ člověka, co má chaos ve všem, od šuplíku se spodním prádlem po plochu na počítači. Takovej ten typ člověka, co klidně vyrazí s každou ponožkou jinou, a je s tím úplně v pohodě. Proto se sama divím tomu, že v penězích mám docela pořádek a daří se mi dodržovat svůj systém. Ten, o kterej se s váma teď moc ráda podělím. A jasně, někdo si může dovolit odložit z výplaty dva tisíce, někdo deset, ale princip zůstává stejnej. 

Čím víc, tím líp

A to platí v případě účtů dvojnásob. Největší hloupost je podle mě mít jen jeden účet. Jeden účet, na kterej chodí výplata, všechno z něj platíte a nakupujete, a zároveň se na něm snažíte šetřit. “Však ono na konci měsíce něco zbyde”. No, a nebo taky ne.
Především pro šetření je ideální mít víc účtů pro různý účely. Já mám třeba 4 😀 (minimum jsou podle mě ale dva, jeden na šetření, jeden na běžný používání)

• Hlavní neboli na útratu. Na ten mi chodí výplata a nechávám si na něm peníze, co můžu utratit (je jasný, kterej je můj nejoblíbenější :D)
• Šetřící. Na tom si dělám finanční rezervu a zároveň šetřím na velkou dovolenou a občas i ty menší výlety. Protože co nevidím, to neutratím. A schválně k němu nemám ani kartu (záměrně účtu neříkám spořící, nemám na něm žádný úroky a můžu z/na něj libovolně posílat). 
• Odkládací. Na ten si odkládám peníze, který budu muset zapatit. Ať už za 3 týdny, za měsíc nebo při dělání daňovýho přiznání na konci roku. Prostě peníze, který brzo “nebudou moje”, a tak je ani nemám na očích.
• Rodinnej. Čtvrtej účet máme společnej s Tomem. Z toho platíme jídlo i vše do domácnosti.

Všechno plaťte hned. A tím myslím HNED

Když mi přijde výplata, všechny platby za daný měsíc zaplatím okamžitě, ještě ten den. Bez ohledu na to, jestli je splatnost za 2 dny nebo 2 týdny. Tak jako tak to budu muset zaplatit, takže proč to sušit u sebe na účtu? Hned tak zaplatím nájem, pošlu peníze na jídlo na náš společný účet s Tomem, zaplatím za telefon a zároveň pošlu na svůj šetřící účet částku, kterou bych ráda uspořila.
Na hlavním účtu mi tak zůstane skutečně jen to, co můžu utratit. Třeba za blbosti (= radosti, který ne/potřebuju).

Šetřete předem, ne až bude pozdě

Nejlepší způsob, jak ušetřit, je udělat to hned. Ne až na konci měsíce z toho ,co zbyde. Protože na konci měsíce zpravidla nezbyde nikdy nic, bez ohledu na to, kolik bylo původně 😀 

Prostě určitou částku okamžitě pošlete pryč na šetřící účet a zapomeňte na ni. Jako by nebyla. A hlavně na ten šetřící účet nesahejte, pokud to není opravdu, opravdu nutný. 

Jasně, i mně se stává, že mám po výplatě velký oči a pošlu i peníze, který mi pak chybí. Ale pokaždé, když beru něco zpět z šetřícího účtu mám zaprvé špatný svědomí, a zadruhé se mě to pokaždé donutí se zamyslet, jestli je to potřeba. Pokud to jsou věci potřebný “pro běžnej provoz” jako léky, řasenka která mi došla nebo náhrada za prošoupaný boty, samozřejmě to neřeším a koupím. Ale pokud je to něco, co reálně hned nepotřebuju a nespěchá to, počkám do další výplaty. A šetření zůstane nenarušeno 😀 

Mějte svůj cíl a motivaci…a ruce pryč! 

K šetřícímu účtu je potřeba motivace. Je jen na vás, jestli na vás víc platí ta pozitivní, nebo spíš motiv strachu 😀 Motivovat se můžete jak dovolenou na prosluněných plážích v Thajsku, tak panikou z toho, že kdyby se něco stalo, nevyjdete bez příjmu ani měsíc. Na mě funguje kombinace obojího 😀 

Proto mám motivaci z každé výplaty určitou částku poslat na šetření, a hlavně na ten účet pak nesahat. S každým sáhnutím si totiž říkám, jestli mi zrovna tohle stojí za to, aby mě to oddálilo od cíle. Aby mě zrovna nová kabelka nebo drahá večeře vzdálila od vysněné dovolené? Ne, díky. 

Odkládejte, odkládejte, odkládejte 

Poté, co pošlu všechny platby se zamyslím nad tím, co tento měsíc budu muset určitě platit. A tím nemyslím z té kategorie “pro radost”. Já třeba každej měsíc vím, že budu muset dát několik stovek za kontaktní čočky a roztok, jednou za 3 měsíce koupit prášky, každej měsíc si platím permanentku na crossfit… Proto si peníze na tyhle věci rovnou odložím na odkládací účet. Opět proto, abych je neměla na tom hlavním. Jsou to tak peníze, se kterýma už nepočítám, a když přijde den nákupu permanentky nebo čoček, vím kam sáhnout. A ani to nebolí. Protože už jsem se s korunkama stejně rozloučila hned po výplatě 😀 

Nemůže se mi tak stát, že bych potřebovala něco nutnýho zaplatit a najednou zjistila, že na to nemám. Aneb jejda, to ty nový legíny! 

P.S. Tenhle bod je důležitej i pro všechny, co pracují na sebe, nebo mají živnosťák alespoň na menší přivýdělek. Já to tak mám s blogem/Instagramem, kde mám jednou za čas placenou spolupráci. Proto když mi přijdou peníze za kampaň, část okamžitě odložím, a v březnu to pak použiju na zaplacení daní. 

P.S.2 Pokud ale nechcete mít tolik účtů jako já (říkejte mi účtová královna :D), klidně si tyhle peníze odložte do obálky. 

All you need is love… a společnej účet 

Tom se společným účtem přišel hned, jakmile jsme spolu začali bydlet. Já jsem napřed byla naštvaná, že vůbec není romantik a že hned řeší takhle praktický věci 😀 Ale hodně rychle jsem poznala, že je to skvělá věc. Oba tam měsíčně posíláme stejnou částku, kterou pak používáme na nájem, nákupy jídla a všechno do domácnosti. Od pracího prášku přes jogurty až po křeslo.

Napřed jsem měla pocit, že to nechci. Že vůbec nechci řešit ve vztahu peníze. Jenže právě tohle je cesta, jak je ve skutečnosti nemuset řešit. Nemusím mít pocit, že pořád nakupuju jídlo, a chybí mi pak peníze pro moje vlastní potřeby. Nebo naopak se nemusím cítit blbě a mít pocit, že toho za mě Tom platí moc, že mě živí. Takhle máme každej svoji kartu ke společnýmu účtu (od AirBank), kterou používáme na všechny tyhle nákupy. Tím nám úplně odpadávají nepříjemný debaty o tom, kdo komu co dluží nebo kdo co platil naposledy. A já si mnohem radši popovídám o jiných věcech, než “...miláčku, kupovala jsem toaletní papír, Savo, mlíko, pečivo, máslo a sýr a stálo to 329 Kč, mohl bys mi dát 165 Korun, prosím?”

Ono se to totiž nezdá a nechápu, jak je to možný, ale i když jdu jen na úplně MALINKEJ nákup a v košíku nemám pomalu víc jak pečivo a mlíko, nikdy neplatím míň než 2 až 3 stovky. A to už se projeví, když by to platil jen ten, co chodí do Lidlu častěji (= já :D).

Příjemná věc společnýho účtu je i to, když nám na něm konci měsíce něco zbyde. Ideální příležitost pořídit si do bytu něco pěknýho, nebo si zajít na dobrou večeři 🙂 

Jídlo na prvním místě

Pokud bydlíte sami a nemáte nikoho, s kým byste sdíleli společný účet na domácnost, oddělte si alespoň peníze na jídlo od peněz na útratu. Pak se vám nestane, že byste procházeli Vaňkovkou, ve výloze vás zlákaly krásný šaty a odsklákal by to rozpočet na 2 týdny obědů 😀 

Pak si taky spíš rozmyslíte, jestli potřebujete denně chodit na obědy do restaurace (joo, kdyby za to ty meníčka alespoň stály…), když to doma připravíte za třetinu. A taky vám pak třeba zbyde na ty krásný šaty!

Klidně utrácejte. Tolik, kolik můžete

V každým motivačním článku o šetření se dočtete “nekupujte si kafe v kavárně, vařte si ho doma!”. To vám já říkat nebudu. Klidně si to kafe dejte, pokud vám udělá radost. Pokud jste už zaplatili všechny platby, odložili část na šetření a zároveň si dali peníze pryč na důležitý věci, na účtu vám zůstalo jen to, co utratit můžete. Pro někoho to bude pár stovek, pro někoho tisíce. Ale proč si neudělat radost? Ať už je to dobrá snídaně v kavárně, několik káv, pěkná knížka nebo něco novýho na sebe, zasloužíte si to. Jen se pravidelně mrkněte na účet, ať víte, kolik vám toho na tyhle radosti ještě zbývá, ať si všechno nevyplácáte hned první tři dny.

Podle toho, kolik máte k útratě, se taky chovejte. Pokud je váš rozpočet hodně veselej, klidně vyrazte v pátek večer do města na tour de bar a ochutnejte všechny koktejly. Jestli vám toho na účtu moc nezbývá a přesto si chcete užít večer s kamarádkama, kupte v Lidlu prosecco za 80 Kč a pozvěte je k sobě domů. Jednoduchý.

Zapisujte si výdaje. A nebo taky ne

Častej tip na šetření je zapisovat si výdaje. Třeba do aplikace Spendee, Wallet nebo Monefy. To může být taky fajn. Máte pak přehled, kolik za co utratíte a snadno tak odhalíte, na čem by se dalo ušetřit.

Já mám ale radši tenhle systém “zaplať povinnosti, odlož stranou, a pak si utrácej za co chceš”. Protože jsou výdaje, se kterýma stejně nehnete, aplikace neaplikace. A u toho ostatního stačí uvažovat s rozumem. Potřebuju to? Udělá mi to takovou radost, abych za to dala ty peníze? Můžu si to teď dovolit? Ok, tak proč ne, pojď do košíku!