300 slunečných dnů ročně a v zimě zhruba o 17 stupňů víc, než u nás. Nekonečná pláž, na které běhá skoro tolik šťastných pejsků jako lidí, a vlny plný surfařů. Historická Jaffa, kde můžete bloudit kamennýma uličkama jako v Chorvatsku nebo Itálii, a moderní část s mrakodrapy jako v Malibu. Trh, kde koupíte tradiční dobroty od hummusu až po baklavu. Kavárny, kde mají výběrovou kávu a do pěny kreslí labutě, jako v Berlíně… nebo Brně. Ulice přizpůsobené pro cyklisty a centrum města, který bez problému prochodíte pěšky. Let z Vídně, co vám zabere 3 a půl hodiny, a když budete mít štěstí, seženete letenky i pod patnáct stovek. To všechno dělá z Tel Avivu naprosto ideální (nejen) víkendovou destinaci.
Na víkend ano, ale…
Má to jeden háček. Pátečním západem slunce začíná šabat, židovský svátek, během kterého se ortodoxní Židé věnují jen modlitbám a nicnedělání a nemají povolenou absolutně žádnou práci nebo sebemenší námahu. Od řízení přes vaření až po používání elektroniky. A to bude mít vliv i na vás, protože až do sobotního večera nejezdí hromadná doprava. Ani do centra z letiště, ani třeba do nedalekého Jeruzaléma, kdybyste si chtěli udělat výlet i tam. Četla jsem sice, že by na letišti měly být nějaké speciální mini busy, které vás svezou, ale nikde jsme je nenašli a místní tvrdili, že během šabatu nejezdí ani to (těžko říct, jestli to tak bylo, nebo jesti nám to jen nechtěli prozradit, všichni byli s taxíkáři jedna parta :D). A tak nezbývalo nic jiného, než si v tomhle drahým městě zaplatit taxík za 200 šekelů (x 6.5 Kč).
To pro nás ale nakonec bylo jediným „omezením“. Tel Aviv je hodně evropským městem, takže obchody s potravinami, bary i restaurace měly otevřeno, a to až pozdě do noci. Problémem by mohla být návštěva památek, ale tím, že jsme měli jen málo času, jsme trávili čas venku. Na sluníčku.
Takže i když jsem se při prvotním uvědomění, že jsem opět koupila letenky na šabat trochu vyděsila, nakonec to bylo bez problému a vám bych klidně doporučila to stejný 🙂
Better safe than sorry
Na tenhle výlet jsme opět vyrazili i díky spolupráci s Direct pojišťovnou, u které si můžete na pár kliknutí sjednat cestovní pojištění v mobilní aplikaci. Nemusíte s sebou tahat žádné papíry, protože všechno máte v appce, asistence je vám kdykoliv k dispozici a pojištění do Izraele (nebo třeba do Maroka a Egypta) seženete za stejnou cenu jako po Evropě. A když do konce března zadáte můj kód BZL150, ušetříte krásných 150 Kč (což je v Izraeli tak na jedno kafe :D)
Bydlení, kde se líbilo nejen nám
Ubytování jsme měli perfektní, doslova jen pár kroků od pláže a zároveň v takové části, abychom mohli do centra města pěšky. Vybrala jsem hotel Silicate, kde noc pro oba stála celkem 2900 Kč, ale teď mi to nachází mnohem vyšší cenu. Součástí pokoje byl i balkon, který jsme využili na posezení s kávičkou – už jen pro jen pocit, že jsme mohli v prosinci pít kafe na sluníčku 😀
Hotel nemá recepci, takže veškerý odbavení probíhá on-line, což vyhovovalo nejen nám, ale taky místním prostitutkám, který tam měly svoje útočiště. Nebo kancelář 😀 Ale nás nijak nerušily, takže žij a nech žít. Teda vydělávat 😀
Jeden z 10 nejlepších burgerů na světě
Do Tel Avivu jsme dorazili večer, takže jsme se ubytovali a hned vyrazili do ulic najít místo, kde si dát večeři. Najednou jsme narazili na na nápis s odvážným tvrzením: „One of ten best burgers in the world.“ Jeden z deseti nejlepších burgerů na světě. Oba s Tomem pracujeme v marketingu, víme, jak to v reklamách chodí a nenecháme se nalákat jen tak na něco. Takže… za vteřinu už jsme seděli u stolu 😀 No, naštěstí nelhali, opravdu to byl jeden z nejlepších burgerů, co jsme kdy měli. Vzhledem k cenám v Izraeli taky nejdražší, ale stálo to za to. Mmmm a ty batátový hranolky!
Ta nejdůležitější věc, co si zabalit
Kdybych měla poradit jen jednu jedinou věc, co si s sebou do Tel Avivu zabalit, byly by to běžecký tenisky. A to i pokud jinak neběháte. Opravdu. Jakmile totiž uvidíte tu nekonečnou promenádu podél pláže, plnou krásných sportujících lidí, budete mít chuť taky vyrazit. V sobotu tam běhá snad celý město, a já jsem jim to záviděla tak moc, že jsem dost vážně přemýšlela, že si na místě koupím sportovní podprdu i kraťasy a zkusím alespoň pár kilometrů ve svých – zcela neběžeckých – New Balance teniskách.
Desítky kilometrů v nohách
I bez běhu jsme toho ale nachodili víc než dost. Podél pláže do Jaffy, jednoho z nejstarších přístavních měst na světě, i do Bílého města v centru. Tato část, postavena v ve 30. letech minulého století židovskými architekty, kteří přišli z Německa, je součástí UNESCO, a stále vypadá nadčasově. Dali jsme si výbornou kávu v kavárně Eats, piknik na náměstí Dizengoff square, výbirnej mandlovej croissant a kafe z Arome, cider při západu slunce na pláži i dost podprůměrnou (a svou cenou klasicky nadprůměrnou) pizzu. Všude jsme chodili pěšky, užívali si sluníčka, a výlet do tohohle nádhernýho města samozřejmě zakončili nákupem suvenýru. Však už víte, jaký já mám nejradši 🙂
