Sladkej Lisabon (doslova)

Nikdo z nás neví, kdy se otevřou hranice, kdy se situace zlepší, kdy budeme moct zase cestovat. Nikdo z nás neví, jestli budeme levný letenky do všech koutů světa znovu lovit za 3 měsíce nebo za 2 roky. Přesto chci napsat článek o svým krátkým, ale intenzivním (za 3 dny 60 km v nohách) výletu do Lisabonu. Včetně pár tipů, který sice nevyužijete hned, ale jednou by se vám mohly hodit.
Pokud se hranice otevřou v září nebo v říjnu, tak třeba na krásnej podzimní výlet, kdy je tam okolo příjemných 20 až 25 stupňů.
Pokud se otevřou v zimě, kupte si letenky třeba na začátek března, kdy jsem tam byla já. Sluníčko, počasí na lehoučkej kabátek a sluneční brýle.
A pokud se všechno vrátí do normálu až v roce 2022? No, říká se, že na dobrý věci se musí čekat. A tady by to teda platilo trojnásob 🙁 

Znáte takovej ten pocit, jak o nějakým místě dlouho sníte, rozplýváte se nad fotkama, představujete si, jak krásný to tam bude…ale pak se konečně dočkáte a zjistíte, že realita vůbec není tak barevná, jako na Instagramu?
Tak přesně to se vám v Lisabonu nestane. 

Lisabon jsem měla na seznamu přání od doby, kdy jsem zjistila, že tam mají doby obložený barevnýma modrýma kachličkama, úplně stejnej most, jako v San Franciscu (kde jsem nikdy nebyla), po strmých ulicích tam jezdí roztomilý žlutý tramvaje a hlavně….typická dobrota je tam pastel de nata. Malej koláček z křupavýho listovýho těsta plněnej žloutkovým vanilkovým krémem, posypanej skořicí. Čili všechno dobrý, co mám ráda, dohromady! 

K Vánocům jsem dostala od rodičů a babičky s dědou nějakou tu obálku. Samozřejmě jsem přemýšlela, že si koupím něco hezkýho na sebe, udělám si nějakou materiální radost…jenže pak mi bylo líto utratit ty peníze za oblečení, když bych místo toho mohla mít zážitky a nezapomenutelný vzpomínky. Ryanair byl na mé straně, z Vídně jsem sehnala zpáteční letenky za 1200 Kč a u Weef na blogu jsem našla tip na parádní hostel v ještě lepší lokalitě, kterej mě na noc stál necelý 4 stovky. 

Jak chutná Lisabon

Že článek o výletě do tak krásnýho města začínám zrovna jídlem? To jsem prostě já. A navíc přesně takhle můj výlet začal. Hned, co jsem po tříapůlhodinovým letu vystoupila na letišti, jsem běžela do první letištní pekárny pro první pastel de nata (1 = pastel, víc = pasteis. Já většinou kupovala spíš pasteis :D).

Když jsem si plánovala, kam všude se chci v Lisabonu podívat a místa si ukládala do mapy (nejlepší je offline maps.me), procházela jsem články jako “The 10 Best Places to Try Pastéis de Natas in Lisbon” a ukládala si “pastelarie”, kam na ty nejlepší. Stejným způsobem jsem procházela internet a hledala místa, kde uvidím domy s těma nejkrásnějšíma barevnýma kachličkama neboli “azulejos”.

Hned po příjezdu do centra jsem zjistila, že ani jedno nebylo potřeba. Ničeho totiž  není v Lisabonu víc, než voňavých koláčků a krásných barevných domků (ale úplně nejkrásnější jsou ve staré části Alfama plné úzkých uliček).

Desítky pekáren si ukládat nemusíte, ale tyhle za to rozhodně stojí:

• Pastéis de Belém – legenda všech legend. Právě tady, v lisabonské čtvrti Belém, totiž tyhle koláčky vyrábějí už od roku 1837. A že to za ta léta pořádně vychytali! 😀 Jen oni mají ten pravý, nejoriginálnější recept. Všichni ostatní pouze znají suroviny, ale jednotlivé poměry jsou přísně střežené. Prý to vzniklo původně tak, že jeptišky v nedalekém klášteře prostě používaly bílky ke škrobení svých bílých límců, a proto měly nazbyt spoustu žloutků, ze kterých vyráběly koláčky.
  Musíte si sice  vystát pár minut frontu, ale rozhodně nebudete litovat. A pasteis si pak můžete sníst třeba u vody, která je jen pár metrů od pekárny (i když, vydržet to a nesníst je zní jako nadlidskej úkol i na pouhou minutu, vyzkoušeno). Tím, kolik lidí tam chodí, neustále pečou nový a nový, takže koláčky dostanete úplně čerstvý a ještě teplý, což je N-E-J-L-E-P-Š-Í.
• Manteigaria – za mě druhá nejlepší “fabrika” na koláčky, která má hned několik poboček, kde přímo vidíte jejich výrobu. Jednu z nich jsem měla asi 100m od hostelu, ve známé tržnici Time Out Market (rozhodně stojí za návštěvu nejen kvůli pasteis), takže snídaně byla jasná. Vždycky jsem taky měla štěstí na ještě teplý, s tekutým krémem. 
• Nataria Nacional – pastelaria přímo pod slavným historickým výtahem Santa Justa Lift, kde mají i vnitřní posezení. Kafe je průměrný, ale pasteis skvělý, čerstvý, teplý.
• Fábrica da Nata – krásnej interiér, zahrádka na hlavní nákupní ulici, kde můžete pozorovat okolní ruch, nebo šmírovat přes výlohu, jak se vyrábějí další koláčky. Za 5 Euro si tu můžete dát kombinaci pastel de nata plus sklenička porstkého (to mi sice tolik nechutnalo, na mě bylo až moc červený 😀 ale nevdzám to s ním a budu skoušet dál).

A abych předešla otázkám – ne,opravdu jsem tam nejedla skoro nic jinýho 😀 Kdo by si dal normální oběd, když může mít 3 tyhle koláčky? Kdo by si dával normální snídani, když může mít pasteis? 😀 Navíc je to velice ekonomické řešení (výživoví poradci právě omdleli). Jeden kousek stojí Euro dvacet, takže svačinka za necelých 30 Kč.

Výhledy, výhledy, výhledy

Další věc, kterou miluju skoro jako koláčky, jsou výhledy. Kdekoliv. Vždycky musím někam šplhat, hledat tipy na nejlepší vyhlídky a koukat na svět shora.
A v Lisabonu to byly tyhle:

• Santo Estêvão – vyhlídka z terasy u kostela, kam vás dovedou krásný úzký uličky historické Alfamy. Samozřejmě zdarma, tak jak to mám ráda 😀 #češka
• São Miguel – další viewpoint, odkud vidíte jak na historický centrum, tak na moře
• terasa vedle restaurace Zambeze po cestě k hradu (vyveze vás tam výtah od supermarketu 😀
• Santa Justa Lift – historický výtah z roku 1902, spojující ulici v centru města s náměstím na kopci. Sama o sobě krásná stavba. Výtahem se můžete svézt myslím za 5 Euro, nebo si kopec vyšlápnout a zdarma se alespoň podívat na výhled z prvního patra plošiny.

Jako v San Franciscu

Most 25. dubna (Ponte 25 de Abril) postavila stejná firma, jako jeho ještě slavnějšího bratra v San Franciscu. Na délku má přes 2 kilometry a tyčí se do výšky 70 metrů nad řekou Tejo (myslela jsem si, že je to moře :D).  Z centra se k mostu můžete projít po promenádě podél moře (jen místy jsou přístavy a haly), která vede až do Belému (kam půjdete pro ty pasteis, žejo :D).

A jeden funfact (co možná není vtipnej, jen já jsem divná): být přímo pod mostem je dost nepříjemný! Tím, jak v 6 puzích jezdí rychle auta a pod nima vlaky to šíleně hučí. Neříjemnej hlasitej zvuk, jak když startuje letadlo a podivnej pocit.

Nejkrásnější architektura

Lisabon je nejen plnej krásných modrých azulejos, streetartu a kostelů, ale za zmínku stojí i moderní architektura. Miluju spojení starýho a novýho, miluju starý fabriky přetvořený v muzea a galerie, miluju budovy, ve kterých můžete na střechu chytat výhledy. A přesně to je MAAT – Museum of Art, Architecture and Technology. Část expozice je v moderní budově pokryté lesklými dlažicemi, část ve staré elektrárně.

MAAT je po cestě mezi slavným mostem a Belémem, kde je kromě slavných koláčků (kolikrát to ještě řeknu?) i krásnej památník portugalských objevitelů a nebo obranná Belémská věž ze 16. století, která byla tím posledním, co mořeplavci viděli, když vyplouvali na moře. A tím prvním, co z dálky viděli, když se vraceli z dlouhých výprav.

Růžová ulice

Místo, který jsem musela vidět okamžitě po příjezdu. A to nejen proto, že bylo asi 300m od hostelu. Rua Nova do Carvalho dřív měla hodně špatnou pověst. Bordely, prostitutky, drogy, špína, hazard, toto tamto. A tak se to město rozhodlo vyřešit po svým. Bordely zavřeli, prostitutky vyhnali a celou ulici natřeli na sytě růžovo. Joo, takový řešení problémů se mi líbí! 😀

LX Factory

U slova “cool” by v každým slovníku měla být fotka LX Factory. Neskutečně stylový místo plný street artu s parádní atmosférou přímo pod mostem 25. dubna. Kdysi fabriky, teď restaurace, designový obchody, kavárny a nejkrásnější knihkupectví. Byla jsem tam večer v úterý, úplně mimo sezónu, tak bylo poloprázdno, ale horký letní večery tu musí být neskutečný a živě si umím představit popíjení cideru na jedné z mnoha zahrádek.

Bydlení v hostelu

Protože jsem opět cestovala sama, přišlo mi zbytečný utrácet za samostatnej pokoj. Sama žádnou romantiku nepotřebuju, a navíc jsem takhle ušetřila spoustu peněz. A hotelu v tak skvělé lokalitě (hned u moře, v budově historickýho nádraží, hned u tržnice, u růžové ulice, v centru a přímo nad stanicí metra, kam jezdí linka z letiště necelou půlhodinku) bych se stejně nedoplatila.
Za noc v krásným Sunset Destination Hostelu jsem platila 380 Kč, pokoje byly krásný a čistý, a jako bonus terasa s výhledem na moře. 

V Lisabonu jsem nafotila přesně 1040 fotek. A tady jsou moje nejoblíbenější z nich (včetně sbírky barevných dlaždic :D):

Růžová ulice je jako stvořená pro krásný fotky (nejen) na Instagram. Pokud teda necestujete sami a nebo alespoň umíte pózovat na samospoušť. Já ne. Očividně 😀
Budova historickýho nádraží, kde se skrýval i můj hostel nebo stanice metra.V hostelu se může stát, že pozdravíte, a rázem máte 50letou kamarádku z Ameriky (podle angličtiny tipuju původem spíš z Filipín nebo Thajska :D), která si s váma fotí 6890 fotek na jeden tablet, 6890 na druhej tablet a 6800 selfíček. Kdybyste si nevšimli, tak jsem strašně lovely a mám pretty face, jo? Ale vykroutit se pak ze společnýho výletu tuktukem za 30 Euro po městě (omg, proč?! :D) dalo zabrat.Ale uvařila mi čaj, tak dobrý. Such a blessing, jak Mary říkala 58x v jedné větě.Sympatický místo v růžové ulici.Z večerní procházky městem.
Ale ahoj, krasavci! Time Out Market, velká tržnice plná bister všeho druhu. Od burgerů přes krevety až po pad thai (který si mimochodem nedávejte, bylo nejdražší a nejhnusnější v mým životě. Jaký zklamání z jedinýho hlavního jídla, co jsem v Lisabonu měla :D)Pastel de Nata číslo 6890. Výhled z terasy v hostelu zrovna ve správnej čas. Při večerní procházce mě zlákal podnik se slanýma koláčkama plněnýma ovčím sýrem. Prý portugal experience. No, možná mi měl název „cod fish“ napovědět, že to bude z ryb. Což mě při ochutnání dost zaskočilo, ale moje chyba. Když vidím koláček tak kupuju a nepřemýšlím 😀 Santa Justa Lift a noční město.Šikovní chlapci, jen tak dál!
Terasa a bar na střeše hostelu.Znovu  a znovu na růžové ulici. Během výletu asi 6x. Tohle mě napoprvé překvapilo a nechápala jsem, co se po mně chce, pak už jsem sypala drobný jak profík 😀 Ve spoustě kaváren a podniků totiž nedáváte peníze přímo obsluze, ale sypete je do automatické pokladny, která vám i sama vrátí. Lisabonský metro. 3 linky, všechno přehledně značený. A navíc se s ním svezete za pár korun přímo z letiště do centra. Žádnej předraženej letištní transport, co trvá dvě hodiny a dáte za to víc, jak za letenku. Barevný kachličky a street art doslova na každým rohu. Tramvaj 28. Nejznámější linka, kterou je údajně nejlepší projížďka po celém městě.
Kafe Portugalci rozhodně neumí tak dobře, jako sladkosti!Křupavý těsto a měkoučká, ještě horká náplň. Dokonalost. Uličky staré části Alfama. Tam nepotřebujete žádnou mapu ani plán, stačí se jen tak procházet. Můj okouzlující účes nesuďte. Spala jsem v hostelu a 34x za hodinu zmokla, jo?

Zmoklej turista a batůžek, do kterýho jsem si dokázala sbalit na 3 dny. Samospoušť, mobil v dešti na kašně, stojím jak plameňák a z vlasů mi tečou proudy vody….ale mám fotku s barevným domečkem! 😀
LX Factory, místo, který si do mapy prostě uložit musíte. Vstup do areálu LX Factory.Celej Lisabon v jednom obrázku: most, tuk-tuk a barevný kachličky. A ten pán si beztak nese v tašce pasteis de nata! Na střeše MAATu. Památník objevitelů. Slavná Belémská věž v době odlivu. Wine with a wiev. Sympatický! Odpočinek a nabíjení telefonu ve Starbucks, protože ten je moje cestovatelská tradice. Legendární pastel z Belému. Nevěřila jsem, ale fakt chutná ještě 3x líp, jak všechny ostatní. Léta praxe se nezapřou. Kdykoliv a kdekoli vidím novou příhuť RedBullu, musím to zkusti. Tenhle acai byl skvělej. Navíc bez cukru. O ten jsem totiž nouzi neměla 😀 Výhled z plošiny výtahu Santa Justa. Sem je vstup zdarma, nahoru se platí. Moje první portský víno. To jsem ještě netušila, že existuje i v bílé variantě. Takže o důvod víc se vrátit! Santa Justa Lift pro změnu zespodu. Město, kde jsou zdobený dokonce kelímky na kávu. Další místo, co si musíte uložit do mapy je Elevador Glória. Tahle roztomilá tramvaj jezdí strmou uličkou asi tak rychle, že vedle ní můžete jít pěšky a ani se nenadřete. Další pastel. Moje skóre za 3 dny bylo myslím 16 😀 Zaslouženej cider po mým krokovacím rekordu. Au.Opět LX Factory:Luxusní obchůdek v LX jen a pouze se sardinkama 😀 Nejlepší knihkupectví, co jsem kdy viděla: Ler Devagar, kde si můžete dát i pivo nebo víno.Moderní lisabonská čtvrť, vystavěná pro Expo v roce 1998. Myslela jsem, že to nestihnu, ale nakonec se zadařilo po cestě na letiště. Stačí vystoupit na zastávce Oriente, která je jen 2 stanice od letiště. Je tu i ocenárium, lanovka nad mořem nebo velikej obchoďák, kde by se nakupovalo jedna radost. Každá ze 4 linek metra má svůj obrázek a vyznat se v tom není problém. Ani pro holku z Brna 😀