Když jsem od Reeboku dostala pozvání na závod Powerrun by Runmageddon ve Varšavě, říkala jsem si: Skvělý! Bude výlet, zážitek, motivace zase víc běhat a ještě k tomu příležitost poznat město, do kterýho bych se jinak nepodívala. Přece bych nejela jen tak do Varšavy, když je tolik jiných měst. Atraktivnějších, a spousta z nich blíž.
Očekávání od hlavního města Polska jsem neměla prakitcky žádný, a ještě menší byly moje znalosti aneb: Varšava? To je takovej ten vysokej socialistickej mrakodrap, varšavský ghetto (který nestojí) a co je tam dál? Hmm, beztak samý paneláky a betonový komunistický monumenty. Vždyť byla Varšava za války skoro celá srovnaná se zemí a znovu postavená v době, která nepatří zrovna ke zlatým časům architektury, no ne?
Mým představám zrovna nepomáhaly ani články, který jsem našla při hledání tipů na místa, kam zajít a kde se najíst. Často se tam objevovalo: zajímavá historie, památky, nějaká tak kavárna, ALE…. ne zrovna nejkrásnější město. Takže jsem čekala takový Katowice číslo 2 (a pokud jste nikdy nebyli v Katowicích, tak se jděte podívat na nejbližší panelák a máte to).
Samozřejmě trošku přeháním, těšila jsem se a aplikaci Maps.me (mimochodem nejlepší a funguje i offline!)jsem měla plnou špendlíků, kam zajít, ale prostě to nebylo takový to obří těšení jako bych jela třeba do Londýna nebo Berlína.
Čtvrtek večer. Můj páteční odjezd se blížil. A tím nemyslím žádnou hezkou hodinu, ale čtvrt na dvě. V noci. 0djíždět se mi chtělo čím dál míň, a mnohem radši bych zůstala s Tomem a pejskama ve vyhřáté posteli.
Byla jsem utahaná a klasicky před cestou vystresovaná. Pojem cestovní horečka totiž musel vymyslet někdo, kdo mě zná!
Panika z toho, že to nestihnu (do odjezdu zbývalo 6 hodin), že mi někdo ukradne telefon kde mám zpáteční jízdenku, že přijdu o peněženku a budu o hladu, a že přece není možný si sbalit na 2 dny do takhle malýho batohu, ve kterým jen běžecký boty zaberou 96% kapacity!
Odjezd ze Zvonařky, která je hnusná a plná těch nejhorších typů i ve dne není nic, co byste dobrovolně chtěli, natož uprostřed noci. A 8 hodin v drncajícím autobuse, ve kterým byl největší úspěch spát 30 minut v kuse taky ne. Prostě #všechnošpatně.
Jakmile jsem ale o půl 10 ráno vylezla z metra a přímo přede mnou se objevil obrovskej Palác kultury a vědy (u kterýho se skoro nechce věřit že je to stavba od soudruhů!),čistě modrá obloha a počasí tak krásný, že jsem se okamžitě musela vyslíct do trička, věděla jsem, že to bude skvělej výlet.
A když jsem po cestě do kavárny, kterou jsem si našla předem, narazila na Cupcake Corner (starý známý z Krakowa!) , vykašlala jsem se na další kroky a rovnou si dala dokonalou snídani – na sladký jsem chuť neměla, tak padla volba na bagel s krémovým sýrem a latté. To, že byl interiér přesně podle mých představ a s tím vysněným IKEA křeslem, se kterým denně otravuju Toma? To byla třešnička na dortu. Teda na cupcaku.
A rázem jsem zapomněla, že jsem vlastně strašně unavená, rozlámaná, nevyspalá. Od teď už jsem byla střídavě jenom spokojená a nadšená. Jak málo (nebo spíš hodně? Hodně hodně kafe!) stačí ke štěstí.
Po doplnění energie i kofeinu jsem vyrazila k Paláci kultury a vědy, prohlídnout a vyfotit si ho ze všech stran. Uvnitř je snad všechno, co vás napadne. Několik muzeí, divadla, kanceláře, kavárny…
Mně ale nejvíc zajímala vyhlídková terasa, která se právem jmenuje větrná.
Za 20 Zlotých máte pod sebou celou Varšavu a parádní výhled na všechny strany. Z každýho výklenku jsem vydržela zírat dlouho. A až když se přihnala třída běhajících řvoucích dětí, usoudila jsem že je to znamení jít pryč.
Prošla jsem se přes park, chvíli se na lavičce věnovala oblíbené činnosti zvané people watching a pak si u královského hradu v jedné z mnoha kaváren Green Cafe Nero koupila ledové latté a sedla si na trávu. To je ten pocit, na kterej jsem se tak dlouho těšila. Léto ve vzduchu!
Jak vypadá štěstí? Když se jdete ubytovat, v princeznovským pokoji na vás čeká růžová postel a na balkoně parádní výhled na město!
(bydlela jsem tady. V ideálním místě přímo v centru, pěkný, čistý. Byl to byt, ve kterém je 5 pokojů a sdílená koupelna a kuchyň)
A ještě větší štěstí? Když na vás čekají boží sushi rolky, co jste si koupili po cestě!
(pokud byste je hledali, což byste rozhodně měli, najdete je na ulici Nowy Swiat, kde je jedna restaurace a kavárna vedle druhé)
A teď už je čas vyrazit na pořádnou procházku (která za den dělala 20 km, před běžeckým závodem ideální! :D). Tak pojďte se mnou, ukážu vám, co proč jsem z Varšavy tak nadšená!
Historická část okolo Královského hradu mi připomínala Krakow. A Krakow je láska!
Vždycky mám tendenci totitž města přirovnávat k jiným, kde jsem už byla. Třeba taková Budapešť je pro mě Paříž křížená s Vídní.
Varšava v sobě má ale snad všechno – široký bulváry okolo Paláce vědy a kultury mi připomínaly Budapešť, spousta hipsterských podniků v kombinaci se socialistickýma budovama Berlín, nábřeží okolo řeky pro změnu Vídeň…
… a tohle pro mě zase byla jasná Praha! Turistů sice bylo taky hodně, ale oproti Praze pod invazí japonských turistů pořád klid a pohoda.
Jezírko, sluníčko, lidi na kole, na procházce, na pikniku….
Hradby jako z pohádky.
Jak někdo může říct, že je Varšava ošklivá a nemá kouzlo?
Dvě moje nejoblíbenější fotky z výletu. Když je vidím, úplně cítím ten teplej letní večer (v dubnu!) a podvečerní ruch z 57890 zahrádek. Nebýt tam sama, hned do jedné usednu na Aperol nebo víno. Samotné mi to bylo trošku blbý a hlavně jsem se bála, že mě to po celým dni na nohách porazí, ale…..měla jsem jít!
A když už jsem nakousla to přirovnávání měst – tohle byla jasná Barcelona!
Musím říct, že jsem nečekala tolik zajímavé architektury a moderních prosklených budov (a ty já ráda), kterých jsem si všímala rozhodně víc, než nějakých paneláků. Jasně, hnusný sídliště tam nepochybně jsou, ale proč bych tam chodila radši koukám na to hezký. V Brně se taky nechodím procházet po Komárově nebo Bohunicích 😀
Co ale Varšavu vystihuje snad nejvíc? Kontrasty.
Ulice Nowy Swiat, kterou už jsem zmiňovala, rozhodně doporučuju na jídlo – Bobby Burger znám z Krakowa a je boží, a doteď lituju toho, že jsem zrovna neměla chuť na sladký. Může být vůbec lákavější cukrárna?!
Obchoďák Zloté terasy. Boží stavba hned u hlavního nádraží a Paláce, a ještě lepší obchody – je tam snad všechno, na co si taková nákupná maniačka vzpomene – od voňavýho Bath and Body Works až po velikej Victorias Secret!
Bohužel, nebo bohudík, už jsem byla ale moc utahaná na to, abych si zkoušela nějaký oblečky (a taky musím šetřit) ale vybrala bych si!
Další věc, ze které jsem byla nadšená, je metro (jak blbě to zní?:D)
Ale opravdu. Krásný, moderní, čistý, barevný….a nad eskalátorama hvězdná obloha!
Většinu věcí se sice dá krásně obejít pěšky, ale kdybyste se náhodou chtěli vydat někam dál, lístek stolí sympatické 3 Zloté, tedy asi 20 Korun.
Další krásný místo, který jsem objevila díky závodu Powerrun (o tom v dalším článku!) je Centrum Nauki Kopernik (kde je planetárium a různé výstavy – tipuju to na něco jako Vida v Brně). Právě přes střechu totiž vedla závodní trať.
Nábřeží u Visly bylo jako reklama na léto. Lidí víc jak na Václaváku (nepřeháním!), na kole, na procházce, na zahrádce jedné z mnoha kaváren a barů, nebo jen tak na zemi/zídce/terase s něčím dobrým k pití.
Snad několik kilometrů (těžko říct, během zývodu se mi to zdálo nekonečný:D) krásně upravené a buď nové, nebo opravené promenády, která si přímo říká o to, abyste se tam posadili.
Jak boží jsou tyhle travnatý terasy na posezení?! Takových nápadů tam okolo bylo spousta. Brno je sice boží, ale něco takovýho nám chybí!
Jak jsem na začátku psala, původně jsem byla ráda za příležitost podívat se do města, kam bych jinak nejela.
Teď už vím, že klidně jela. A taky určitě ještě někdy pojedu! Umím si tu představit třeba prodlouženej víkend, protože je toho ještě tolik, co jsem nestihla. A to co jsem stihla, si klidně zopakuju!
Příště bych určitě chtěla jít víc po židovské historii, tématické muzeum prý stojí za to. Jo a na střeše univerzitní knihovny je prý zahrada i s jezírkem!
Pokud hledáte tip na relativně levnej kratší výlet, třeba by to mohlo být právě tohle. Mě zpáteční jízdenka s Flixbusem vyšla na 700 korun, ubytování na jednu noc v centru za 800. Pro jednoho je to ale vždycky nejdražší, ve dvou vás i ten pokoj vyjde ještě líp. A jídlo a kavárenský radosti? Za stejnou, nebo spíš lepší cenu, jak u nás! 🙂
Tohle je skvělý článek, chystám se do Varšavy na 2-3 dny, takže díky za tipy! Vždycky, když jezdím někam na kratší dobu a hledám tipy, chodím na Tvůj blog pro inspiraci 🙂