Vzpomínky na Londýn

Miluju Londýn, Británii obecně. No ještě aby ne. Copak snad jde nemilovat zemi, která dala světu tolik dobrýho? Copak snad jde nemilovat zemi Harryho Pottera, Jamese Bonda, Lásky nebeské, Beatles, Mr.Beana, voňavých scones a Eda Sheerana?

A proto, když jsme se v září s Tomem rozhodli znovu navštívit Edinburgh, kterej miluju ještě o kousíček víc, byla volba letenek jasná. Nad přímým letem do Skotska s přehledem zvítězila varianta s jednodenním přestupem v Londýně. Protože přestupy nemusí být žádná otrava. Přestupy můžou být pořádně skvělý, když z toho vyždímáte maximum. A vždycky je lepší vidět něco navíc, než nevidět.

Tak jsme se vydali do hlavního města země bryndzových halušek, Majka Spirita a Tatranskýho čaje, kde naše cesta začínala. S předstihem, abychom viděli víc, než jen letiště, když ani jeden z nás v Bratislavě nebyl. No…nábřeží u Eurovea (neviem ako sa to skloňuje) bylo krásný, hrad krásnej, ale jinak se láska na první pohled nekonala. Tak možno nabudúce?

Let s Ryanairem samozřejmě nebyl žádnej luxus, dokonce jsme ani s Tomem neseděli vedle sebe (alesopoň měl chvíli klid :D), ale po celým dni na nohou jsem spala jak zabitá. Na Stansted jsme přiletěli pozdě večer, rychle ulovili Meal Deal (to v Británii vždycky miluju! Aneb sendvič, snack a pitíčko dle výběru za 4 Libry), chytili autobus směr Londýn a za hodinku vystoupili kousek od našeho ubytování.

Představte si obrovskou postel s nebesama a hromadou měkoučkých polštářů, designový křesílka, mramorovou koupelnu s vanou na nožičkách, voňavý hotelový župánky a papučky, na nočním stolku nachystaný šampaňský a z prosklené stěny výhled na noční Londýn.

…. tak přesně takhle to nevypadalo.

Občas se mě někdo zeptá, jak to,  že si můžu dovolit tolik cestovat. No, zaprvé priotity. Ale kdybych bydlela jen v luxusních hotelech a jedla v restauracích, tak by to nebylo tak snadný (a nebo bych po zbytek roku jedla suchý rohlíky). Vždycky číhám na levný letenky, a ubytování pak vybírám na Bookingu podle ceny. Občas se poštěstí, a za pěknou cenu tam počká i krásnej hotel, ale někdy není zbytí. Třeba když chcete bydlet uprostřed Londýna a nestrávit půl výletu v metru. Londýn je obecně šíleně drahej, a za pěkný ubytování v centru dáte za noc tisíce. Vlastně i za pěkně hnusný ubytování v centru dáte tisíce.

A protože nám šlo jen o přespání, byla důležitá lokalita a co nejnižší cena. Blízko autobusového nádraží a hezky v centru, abychom hned ráno mohli pěšky vyrazit.

Tak jsem si řekla že “zážitek nemusí být dobrej, zážitek musí být silnej”, a zamluvila svoji první noc v hostelu. A když už, tak rovnou v pokoji pro 22 lidí. A silnej zážitek to rozhodně byl 😀 Aneb vítejte v hostelu Pub Love.

Princezna poprvé v hostelu

Jediná výhoda byla neskutečná únava. Díky té bych usla klidně na lavičce.   Musela jsem vyšplhat na postel do třetího patra. S každým pohybem se otřáslo všech 22 lůžek, a podle hlasitých povzdechů jsem tím vzbudila i všechny spolubydlící. Tom měl postel na druhé straně postele, tak jsme na sebe mávali a psali si, jakej bizár to je.

V obavách, že mě někdo okrade (třeba ti Ukrajinci, co vypadali jak padouši z Bondovek), jsem celou noc měla pod polštářem peněženku i telefon.

Noc za zvuků chrápajících mexičanů jsme přežili, ale ranní hygiena byla ještě větší lahůdka aneb tři záchody, a všechny ucpaný a přeplněný až po okraj. Co všechno už se dřív dělo v té nechutné plesnivé sprše jsem si nechtěla ani představit, a zatímco jsem si čistila zuby v umyvadle, další lidi v pyžamech (někdy bylo vidět víc, než byste chtěli) chodili k těm přeplněným záchodům.

Rychle jsem se namalovala, nahodila rtěnku (ve snaze vypadat jako princezna a ne jako někdo, kdo čurá na záchodě hnusnějším než všechny TOIky z festivalů dohromady), a běželi jsme na snídani. Rychle. Pryč.

10 hodin v Londýně

Snídani jsme si dali u Victoria Station v řetězci Café NERO, kterej jsem si oblíbila už při poslední návštěvě Londýna (jasně, nějaká stylová místní kavárnička by byla fajn, ale náš budget… :D), a vyrazili na procházku centem. Buckingham palace, Tower Bridge, Oxford Street, která byla plná anglických vlajek….a taky pro radosti do Victorias secret. Londýn si pro nás připravil úplně nejkrásnější počasí. Pravej opak toho anglickýho a o 10 stupňů víc než tou dobou v ČR.

K obědu jsme si dali další meal deal, hezky v parku kousek u Trafalgar square, a přes Bankside podél Temže (nádherná procházka!) jsme se vydali za parádním výhledem do Tate modern. Pokud budete mít čas, mrkněte i na nějaký to umění. Pokud ne, vyjeďte výtahem do nejvyššího patra. Je tam i kavárna a výhled na všechny strany k nezaplacení. A to je vstup zdarma.Perfektní výhled (a taky zdarma) je i ze Sky Garden, ale tam se musí dopředu zarezervovat lístky, a tenrokát na nás nezbyly. 

Přímo od Tate modern vede Millenium Bridge, kterej nemůže vynechat žádnej fanoušek Harryho Pottera. Přes ten se dostanete k nádherné St.Paul Cathedral, a pak pěšky Toweru a Tower Bridge. Ty nejznámější památky obejdete krásně za pár hodin, a ještě vám zbyde čas na svačinku a kávičku v klidu na lavičce.

Se zapadajícím sluncem byl čas vydat se zpátky na letiště. Jeli jsme s tříhodinovým předstihem, ale poprvé jsem měla doopravdy strach, že nám letadlo do Edinburghu uletí. Kvůli dopravní špičce se autobus pohyboval krokem, což je v Londýně asi normální. Ale Tomovy řeči o tom, jak v Top Gearu viděl díl o Londýnské dopravě, která se klidně ÚPLNĚ ZASEKNE NA HODINY A HODINY tomu moc nepomáhaly. A už vůbec ne, když začal plašit i Tom, kterej je z nás dvou vždycky ten klidnější 😀

Nakonec se všechno dalo do pohybu, žádný běhání po letišti se nekonalo (to bych nepřežila! :D), a po hodině a půl v nebi jsme byli ve Skotsku. O tom ale příště

P.S. A ten puntíkovanej baťůžek na fotkách? Tak v tom mám věci na 5 dní. P  Y Š N Á.